V čínské finanční metropoli Šanghaji sílí protesty proti pandemickým opatřením. V neděli se rozšířily do dalších měst poté, co při požáru ve výškové budově v západočínské provincii Sin-ťiang zahynulo nejméně deset lidí. Budova měla být údajně uzamčena kvůli pandemickým opatřením, což úřady popřely. (Reuters)

Esej Magdy B. Leichtové: Covid a válka na Ukrajině vyvolaly celospolečenskou debatu. V obou případech se časem značně zdramatizovala. Proč se to vlastně děje? Proč vnímáme realitu kategoricky jinak než druzí a většinou nejsme ochotni o jiných názorech moc přemýšlet?

Šanghaj brzy začne rušit lockdown v komunitách, které nebudou hlásit žádné pozitivní případy v následujících 14 dnech. Informovaly o tom místní úřady, které zorganizovaly další kolo hromadného testování na covid-19. V sobotu město nahlásilo asi 23 000 případů, většina z nakažených byla bez příznaků. (PBS)

Komentář Petra Fischera: Spor o to, zda srbský tenisový fenomén Novak Djoković může nastoupit v Austrálii, i když není očkován, se pro mnohé stal bojem proti „covidismu“. Jde o morální kýč. K porozumění tomu, co se nyní v Austrálii děje, je potřeba udělat krok za něj.

Fejeton Evy Kiesler Klementové: V nesnesitelném chaosu, kde kolem člověka krouží informace jako otravný bzučící hmyz, toužíme vroucně po časech klidu a jednoduchých pravidel. A pak přijde někdo jako Daniel Landa a jen vykřikuje jednoduchá hesla.

Kritizovat připravované jmenování premiéra Fialy prezidentem Zemanem, toho času v izolaci, jistě jde – ale dobré možnosti v téhle zemi už dávno došly, komentují Jan Wirnitzer a Eva Romancovová.

Polemika Jiřího Procházky: S ohledem na ustanovení Listiny základních práv a svobod nemá stát právo kohokoli přímo či nepřímo nutit k očkování a činit rozdíly mezi očkovanými a neočkovanými.

Polemika Jiřího Přibáně: Nic nemá absolutní hodnotu a platnost, a to ani osobní svoboda. Oběti covidu-19 nemají svobodu odmítnout nákazu od těch, kdo se podle svých vlastních slov chovají svobodně a třeba se nenechávají očkovat.

Petr Garaj, policista a bývalý dopravní pilot: Ano, létání mě baví, ale není to něco, co člověka stoprocentně naplňuje. Není to nic, co by ve vás zanechalo stopu. V tom je práce u policie a hasičů odlišná, i když občas jedete jen hasit keř.

„Přístup vlády k deváťákům vnímám fakt negativně. Hodili nás přes palubu a zbavili se nás,“ zlobí se žák deváté třídy Ladislav Bureš. V dalším díle seriálu Život za covidu popisuje, jak poslední měsíce na základní škole tráví bez spolužáků.

„Z mého podání to může vypadat nihilisticky, ale mnoho lidí to odskákalo mentálním zdravím a hypotékami, které nebyli schopni splatit, plány do budoucna i uměleckými projekty,“ říká light designér Jiří Šmirk v dalším dílu Života za covidu.

Už patnáct let by si mohla Eva Bělohlávková užívat důchodového odpočinku. Místo toho pomáhá tato 74letá laborantka zachraňovat kapacity testování na koronavirus v Karlovarském kraji.

„Přijde mi, jako bych za poslední rok zestárla snad o deset let. Ale dobrovolničení v nemocnici je pro mladého dospělého hrozně cenná zkušenost,“ říká dívka, která kromě toho ještě zvládá vést skautskou družinku.

Život za covidu: „Nemohla jsem zpívat a byla podrážděná. Rozum mi zachránilo focení letenských dveří,“ popisuje zpěvačka Bára Vaculíková. Její zkušenost si můžete přečíst zde.

Zpěvačka Bára Vaculíková se musela kvůli koronavirové krizi dočasně vzdát své profese, pustila se proto do fotografování domovních dveří na pražské Letné. „Tahle výtvarná aktivita mi zachránila rozum a uchránila mě od pesimismu,“ líčí pro Deník N.

„Vracím lidem zálohy, které u nás zaplatili za pobyt. Všechno je zrušené. Ozývají se nám kamarádi, že přijedou soukromě na tajno, ale to pro nás nepřipadá v úvahu, chceme vše dodržet,“ říká majitelka penzionu v Malé Úpě.

„Tolik jsme se snažili všechno dodržet, ale teď už ničemu nerozumím. Vymýšlíme už i takové absurdity, jako je prodej kafe s sebou přes web do auta,“ říká kavárnice Zuzana Hradcová z Mladé Boleslavi v seriálu Život za covidu.

Zpěvačka Bára Vaculíková se musela kvůli koronavirové krizi dočasně vzdát své profese, pustila se proto do fotografování domovních dveří na pražské Letné. „Tahle výtvarná aktivita mi zachránila rozum a uchránila mě od pesimismu, který teď prožíváme asi všichni,“ líčí pro Deník N.

„Když jsem zjistila, že budu rodit v roušce, začala jsem intenzivně zjišťovat, jak to bude vypadat,“ popisuje designérka Lucie Marková vznik kolekce ústenek. Některé pomohou i zdravotníkům.

„Organizovala jsem mezinárodní konference a veletrhy, s tím je teď konec. Všechno je online a moje firma mě už nepotřebuje. Měla jsem díky tomu volné léto a naučila se meditovat,“ říká Francouzka žijící v Praze Audrey Gabarre v dalším díle série Život za covidu.

První vlnu covidu-19 strávila Barbora Dvořáková v porodnici s dvojčaty. Druhou sedmičlenná rodina proležela doma s nákazou. „Děti pomáhaly vozit ovcím seno a kravám pouštěly vodu. Zvládli jsme to společnými silami,“ říká pětinásobná matka.

Francouzka žijící dlouhodobě v Česku Audrey Gabarreová do března cestovala po světě a organizovala velké mezinárodní konference. Ze dne na den ale přišla o práci a stala se ženou v domácnosti. To změnilo její pohled na to, co je v životě důležité.

Evangelický farář Jonatan Hudec během jarní vlny koronaviru vozil pomoc potřebným, učil se doma s dětmi a chystal podcasty. „Kromě mnohých trhlin se ukázala i síla všemožných záchytných sítí,“ říká v rámci seriálu Život za covidu.

Jarní lockdown si herečky a muzikantky Markéta Burešová a Petra Bílková užily. Teď se snaží jít proti krizi legrací. „Můžu doma sedět a zahrabat se do depky, ale přece mnohem lepší je mít dobrou náladu,“ říká první z nich v dalším díle seriálu Život za covidu.

Život za covidu: „Když byl na jaře nouzový stav, každý večer jsem před domem hrál jako poděkování lékařům, sestrám, všem, kdo bojují s koronavirem. Sešli se tam sousedi, tleskali jsme. Hrál jsem, než nás někdo udal, že se tam shlukuje moc lidí,“ říká violoncellista Josef Klíč.

„Ve své práci pořád mluvím s lidmi, pedikúra je velmi osobní věc. Lidi mi o sobě hodně vyprávějí, a tak vím, jak celou tu pandemii vnímají. Vidím, jak moc jsou naštvaní,“ říká pedikérka Monika Šprachtová v seriálu Život za covidu.

„Cestuju po městě běžně a někdy potřebuju pomoc druhých – třeba když je velký provoz. Jenže lidé se ode mě vzdalovali,“ popisuje své trable nevidomý Karel Giebisch v dalším díle série Život za covidu.

„Co vám budu skrývat, bylo to strašné. Když mi majitel domů odpustil nájem za březen, rozbrečela jsem se vděčností,“ říká majitelka obchodu se spodním prádlem Klára Hrušková v dalším díle seriálu Život za covidu.

Herečka Marie Jansová kvůli koronavirové krizi nemůže působit v divadle, ale naučila se řadu nových dovedností. „Pekla jsem chleba, vyráběla dezinfekci a stala se youtuberkou,“ popisuje v rámci seriálu Život za covidu.

„Předtím jsem rozdával lidem radost a smích hudebními produkcemi a teď taky, jen jim vozím domů léky, alkohol a smlouvy na půjčky,“ říká zvukař Robert Kafka z Jihlavy v dalším pokračování série Život za covidu.

„Neměl jsem vůbec žádné příznaky, ani náznak nějaké rýmy. Navíc jsem nikoho nenakazil, a to mi začalo vrtat hlavou. Vážně jsem ten covid měl? Není možné, že by systém chyboval?“ popsal projektant Jiří Křivský své pátrání po ověření pozitivního testu.

„Splácíme auto, na které jsme si vzali hypotéku, a najednou jsme byli bez peněz. Šli jsme na úřad práce, kde mně a manželovi vyměřili každému měsíční podporu čtyři až pět tisíc korun, což není k přežití,“ říká Pavla Dombrovská, principálka malého nezávislého Divadla Líšeň v seriálu Deníku N Život za covidu.

„Bydlíme u lesa. A poprvé po dvaceti letech jsem si všimla, že se v něm zase začaly objevovat dětské bunkry z mechu, větviček a šišek. Bylo to jak v mém dětství za komunismu,“ popisuje výtvarnice Kateřina Šedá v seriálu Život za covidu.

Jak se covid odrazil na životě běžných lidí v Česku? Po prodavačce a spisovateli dnes popisuje v nové sérii Deníku N Život za covidu vesnický hospodský Petr Kačírek, který v nouzovém stavu vydával pivo z okénka dvakrát hodinu denně.

„Když v březnu zavřeli školku, musela jsem s dcerou zůstat doma. Po vyhazovu jsem si hledala novou práci, ale nevzali mě ani do McDonald’s a KFC. Tehdy jsem propadla panice,“ popisuje prodavačka Lenka Hindová v prvním dílu seriálu Život za covidu.