Podruhé v tomto roce se Letenská pláň v Praze zaplnila stovkami tisíc lidí, kteří mají výhrady vůči premiérovi Andreji Babišovi. Průběh akce pozorně sledovali i fotografové Deníku N.

Herec Bolek Polívka z pódia na pražské Letné řekl, že zdravé vlastenectví je nejlepší způsob, jak se bránit vřeštění nacionalistů. V rozhovoru pro Deník N vysvětluje, proč se rozhodl podpořit protest proti premiérovi Andreji Babišovi.

Dokumentoval sametovou revoluci od Albertova po volbu prvního postkomunistického prezidenta. Jaroslav Krejčí dění na konci roku 1989 považoval za další drama psané Václavem Havlem. Jeho ateliér na pražské Kampě v roce 2002 spláchla velká povodeň a na unikátních fotografiích zanechala skvrny. Deník N zničené a po léta zapomenuté snímky opět představuje veřejnosti.

Psycholožka a disidentka Dana Němcová, kterou za minulého režimu věznili a zakázali jí vykonávat její povolání, si na demonstraci Milionu chvilek na Letné vysloužila dlouhý potlesk. O tom, jak hodnotí třicet let po revoluci, promluvila po svém vystoupení s Deníkem N.

Až 300 tisíc lidí na pražské Letné bouřilo proti premiéru Andreji Babišovi. Na demonstraci pořádané spolkem Milion chvilek pro demokracii padly výzvy k odchodu předsedy vlády a také směrem k opozici, aby se spojila.

Odjela z Mikulova do Spojených států. I když chtěla původně být malířkou, začala Marie Tomanová pořádně fotografovat až tam – když se skrze intimní autoportréty snažila vyrovnat s nekonečnými lesy Severní Karolíny a metropolitním ruchem New Yorku. Právě po přestěhování do srdce světové kulturní scény začala vznikat série Young American. Po premiéře v Českém centru v New Yorku a vydání knihy je k vidění do 22. listopadu v pražské galerii Pragovka.

Spolek Milion chvilek pro demokracii na dnešek zorganizoval velkou demonstraci proti předsedovi vlády Andreji Babišovi (ANO). Požadují, aby se Babiš zbavil svého střetu zájmů, nebo aby odešel z politiky. Premiér demonstranty nechápe, mají podle něj ale právo na svůj protest. Dění na Letné sledujeme živě.

Dramatik, prezident, spisovatel, vězeň, manžel, básník, milenec, pacient, dělník, milionář – to všechno jsou role Václava Havla, o kterých byly popsány stohy papíru. Na jeho kuchařku jsme museli čekat třicet let od zrušení cenzury. Recepty posbíral Michael Žantovský s kolektivem pamětníků. Představil ji na farmářských trzích v Dejvicích. K ochutnání byl Federální guláš i Lukašenkův hněv. Kdy se dočkáme zpracování Václava Havla v roli horníka či kormidelníka, není jasné, i když v archivech jeho knihovny jsou dokumenty o Havlově fárání i kormidlování. Žantovský dokonce s hrůzou vzpomíná na let velkokapacitním Iljušinem IL-62 pilotovaným Václavem Havlem.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura obvinil lékárnu v centru Prahy, že ho odmítla obsloužit. Šéf SPD tvrdí, že mu nevydali léky, protože ho prý majitel nenávidí kvůli jeho názorům. Vedoucí lékárny to ale odmítá. Podle něj se incident odehrál už před několika lety, politik léky dostal a k odchodu byl vyzván až poté, co po nákupu začal přesvědčovat zaměstnance lékárny o svých názorech.

Druhé slyšení k impeachmentu Donalda Trumpa přineslo další pro amerického prezidenta zničující obvinění. Vypovídala odvolaná velvyslankyně na Ukrajině Marie Yovanovitchová, které vlivní politici slibovali „odvetu“.

Zatímco v Rusku už skoro pět let zuřila perestrojka, v socialistickém, tehdy ještě bratrském Československu nezuřilo nic. Jen komunistická vrchnost. Gorbačova a jeho reformy jí byl čert dlužen. Když tehdy přijel sovětský novinář k nám, nemohl pochopit, proč je v téhle zemi dostatku a blahobytu tolik strachu z glasnosti a revolučních změn. Jak vypadalo Československo 1989 očima sovětských reportérů?

Neúčast premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana na oslavách 30. výročí sametové revoluce na Národní třídě mrzí europoslankyni Radku Maxovou z hnutí ANO. Politici by se podle ní neměli bát chodit v takových chvílích mezi lidi. Nesouhlasí ani s postupem svého domovského hnutí při schvalování daňového balíčku. V rozhovoru pro Deník N říká, že šlo o porušení zákona.

Rozhovor se specialistkou na robotické právo o umělé inteligenci, Evropské komisi, umělých občanech a o tom, jak vystrnadit nepohodlného nájemníka pomocí rozpoznávání obličejů. A jak se tomu bránit.

Titulní strana speciálního čísla módního časopisu Vogue s Václavem Havlem vzbudila na sociálních sítích rozporuplné reakce. Její autor, umělec Pasta Oner, pak začal kritiky svého díla urážet. „I tohle patří ke svobodě,“ říká šéfredaktorka časopisu.

Nová facebooková skupina Zhotoven, která svým názvem odkazuje na známé Ztohoven, se podle svých slov snaží upozornit na nadměrné množství reklamy v pražských ulicích. Pravděpodobně je to však kampaň, která se snaží ovlivnit veřejné mínění a rozhodování radních a zastupitelů ve věci miliardového tendru na mobiliář.

Pracovní týden končí, víkend plný zajímavých událostí pomalu začíná. Páteční dění sledoval a namíchal Jan Tvrdoň.

U příležitosti třicátého výročí sametové revoluce se Deník N v sérii článků věnuje Prognostickému ústavu – instituci, jejíž role za minulého režimu je opředená řadou mýtů. Mluvili jsme s přímými aktéry a prostudovali také dosud málo známé dokumenty v Archivu Akademie věd ČR. Popisujeme vznik, fungování i zánik ústavu, jeho dědictví v polistopadové politice i konspirační teorie s ním spojené. Další díl seriálu mapuje zlatou éru Prognostického ústavu, práci na jeho nejvýznamnějším výstupu – prognóze vývoje Československa do roku 2010 – a také konec, k němuž ústav po revoluci neodvratně směřoval.

Na Univerzitě Karlově končí kvestorka Miroslava Oliveriusová. Žena, která posledních pět let vedla hospodaření univerzity nebo řídila rektorát, odmítá, že by její odchod souvisel s aktuálními kauzami školy.

Sedmnáctý listopad je Mezinárodním dnem studentstva. Připomíná se brutální čin německé okupační moci, která bez soudu popravila devět představitelů studentských spolků. Tisíc dvě stě dalších odvezla do koncentračního tábora. „Masakr“ na Národní třídě byl oproti tomu skutečně sametový. Než vypukne všeobecné veselí nad třicátým výročím konce vlády jedné strany, podívejte se na místo, kde byla vražděna elita českého národa.

Publikace Ten den by mohla díky podrobnému vyprávění mnoha lidí spadat do kategorie dějin každodennosti, ale tento den byl přece jen jiný. Unikátní soubor textů zachycuje detaily, které velké dějiny přehlédly.

Číňané se opakovaně obraceli na prestižní české univerzity a chtěli na nich zřizovat Konfuciův institut, který je spojený se špionáží i omezováním akademických svobod. Univerzita Karlova i Vysoká škola ekonomická nabídku asijské velmoci odmítly. Institut se nakonec v Praze otevře na univerzitě sponzorky prezidenta Miloše Zemana a ministra průmyslu Karla Havlíčka (za ANO).

Na šest a půl roku poslal do vězení Městský soud v Praze Dominika Kobulnického. Příběh nenápadného mladíka z východního Slovenska, který konvertoval k islámu, v Česku se zradikalizoval a podle obžaloby chystal teroristický útok, detailně zmapoval Denník N.

Slovenský soudce a exkandidát na prezidenta Štefan Harabin a vůdce Lidové strany Naše Slovensko Marian Kotleba po očekávaném jednání o spolupráci oznámili, že se nedomluvili. Do parlamentních voleb za tři měsíce půjdou samostatně.

Mladí lidé chtějí být občansky aktivní, mít možnost cestovat, mají obavy o ceny bydlení. Plyne to z velkého výzkumu, který v srpnu provedla agentura Median mezi lidmi ve věku 18 až 30 let. Výzkum si zadala iniciativa Svobodný listopad z Univerzity Karlovy při příležitosti třiceti let od sametové revoluce.

Za komunistů bylo líp, myslí si podle průzkumů téměř pětina Čechů. Proč to tak je a má vůbec smysl s tím něco dělat?

Bohumil Hrabal napsal v jednom z Dopisů Dubence: „Milá Dubenko, ten den, kdy pan Václav Havel se stal prezidentem té naší republiky, kdy nadšení vystoupilo tak z břehů, že potoky slz zvýšily průtočnost Vltavy, kráčel jsem Královskou cestou, olípanou a popsanou tak, že už nebyl kousek zdi, kousíček zasklených skříní výkladů, kdy maniakální gestické emoce studentů usilovaly o to, aby prezidentem se stal člověk stejně mladý, jako ti ostatní, člověk, který je mírou nejen našeho politického dění, ale mírou světa…“

Jan Patočka, intelektuální patron a mravní autorita českých disidentů, napsal v eseji o T. G. Masarykovi: „Filosofové většinou stát budovali ideálně, vytvořit je skutečnou politickou akcí – to v celých dějinách bylo dáno jen jednomu mysliteli – a to právě Masarykovi.“ Podruhé se o něco takového pokusil Václav Havel. Zvolil si, tak jako Sókratés, nekompromisní konflikt s mocí. A náhle se, nečekaně, shodou okolností, Sókratés stal Periklem. V prosinci 1989 byl Havel zvolen prezidentem Československa.

Bývá to tak často. Ti vevnitř netuší, že se něco děje, zatímco ti, kteří to pozorují zvenku, mají jasno. Zahraniční novináři, kteří v listopadu 1989 psali o střední Evropě, věděli dřív než Čechoslováci, že to, co se u nich v zemi děje, má potenciál být opravdu velké. Každému z nich to došlo v jinou chvíli.

Je 17. listopad 1989, druhá hodina odpolední, a na Městské správě Veřejné bezpečnosti v pražské Kongresové ulici dostávají příslušníci školního pohotovostního oddílu instruktáž. Soubor bezpečnostních opatření se nazývá jednoduše „Student“. O dvě hodiny později má na nedalekém Albertově začít povolená demonstrace. Konat se bude pod hlavičkou SSM.

Modřiny po celém těle, nalomená žebra a strach ze smrti ušlapáním nebo z ran do hlavy od červených baretů. Věra Krincvajová a Klára Pospíšilová si ze studentské demonstrace 17. listopadu 1989 odnesly zážitky, na které nikdy nezapomenou. Hned druhý den se proto rozhodly navštívit tehdejšího předsedu vlády Ladislava Adamce. Chtěly mu popravdě a se vší mladistvou naivitou vylíčit masakr předchozího večera dřív, než dostane od svých aparátčíků lživé informace.

Přední disidenti režimu venezuelského socialistického vůdce Nicoláse Madura hltají knihy Václava Havla a sní o tom, že by i v jejich zemi jednou mohla vzplát sametová revoluce.

Je to přesně pět tahů červeným či modrým fixem a dvě tečky jako oči. Něco, co nakreslíte za pár sekund. Právě tak před třiceti lety mladý grafik Pavel Šťastný nakreslil návrh loga Občanského fóra. Za pár minut si ho kurýr odnesl. „A ve dvě ráno mě vytáhli ze spacáku, že jsem vyhrál,“ vzpomíná.