Ruský prezident Putin musel na summitu v Uzbekistánu nepřiměřeně dlouho čekat na kyrgyzského prezidenta Žaparova. Není známo, jestli šlo o náznak nevole, nebo o omyl. Putin se účastní dvoudenního summitu sdružujícího kromě Ruska Čínu, Kazachstán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Indii, Pákistán a Uzbekistán.
Ruský prezident Vladimir Putin na summitu v Uzbekistánu. ČTK / AP / Sergei Bobylev
Poněkud překvapivě se na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci v Samarkandu ruský prezident Vladimir Putin obrátil na Rosemary DiCarlovou , náměstkyni generálního tajemníka OSN pro politické a mírové záležitosti. Požádal ji, aby vyvinula tlak na Evropskou komisi, která zavedla „diskriminační opatření“ omezující export ruských hnojiv do rozvojových zemí.
Bližší obsah rozhovoru s DiCarlovou ale není znám, odehrál se spontánně, bez přípravy, což je v Putinově případě krajně neobvyklé.
Ani v Uzbekistánu se ruský prezident nevyhnul náznakům, že ne všichni jsou s jeho expanzivní zahraniční politikou, především okupaci Ukrajiny, v souladu.
Komentátoři si všimli, že podruhé za krátkou dobu Putin musel na svého partnera nepřiměřeně dlouho čekat. Tentokrát ho stihly trapné a z hlediska státníka velmoci ponižující chvilky, když viditelně nervózně čekal na prezidenta Kyrgyzstánu Sadira Žaparova.
21. července prakticky ve stejné režii proběhla Putinova schůzka s tureckým prezidentem Erdoganem. Tehdy se video zjevně trpícího ruského prezidenta stalo hitem sociálních sítí.
Zda se v obou případech pouze Turci, respektive Kyrgyzové přesně nedomluvili s ruským protokolem, či zda šlo o záměrný náznak nevole, [lock]není známo.
https://twitter.com/mich261213/status/1550083731880382464
Putin se snažil v Samarkandu ukázat svou „vlídnější tvář“, když například velkoryse nabídl, že 300 tisíc tun hnojiv, která uvízla v evropských přístavech, je Rusko ochotno zdarma poskytnout rozvojovým zemím.
Zároveň Putin nedal nijak najevo, že by se jeho zahraničněpolitické plány ve vztahu k Ukrajině změnily poté, co ruská armáda ztratila část okupovaných území. Ruský lídr hovořil pouze o globálních perspektivách: „Ve světové politice a ekonomice zrají fundamentální transformace a budou mít nezvratný charakter,“ řekl například. Objevují se podle něj „nová silová centra, která mezi sebou kooperují“. Tato centra, mezi něž Putin bezpochyby řadí i svou zemi, Čínu a další asijské státy, na rozdíl od těch dosavadních, kterými mají být EU a NATO, „ctí mezinárodní právo“ a především „teritoriální celistvost, národní hodnoty a zájmy jednotlivých členů“.
S tím vyslovil souhlas nejváženější host summitu, čínský prezident Si Ťin-pching. Ten se v zahraničí objevil vůbec poprvé od začátku covidového lockdownu v lednu 2020. Právě na čínského vůdce Kreml v tuto chvíli, kdy mu ze skalních spojenců zůstalo pouze Bělorusko, sázel.
Na čtvrteční schůzce prezidentů, která byla první od zahájení ruské invaze na Ukrajinu letos v únoru, však Putin musel připustit, že chápe „znepokojení Pekingu“ kvůli Ukrajině, ale také oceňuje „jeho vyrovnanou pozici“. Z diplomaticky zaobalených výroků vyplývá, že čínský prezident s ruskou okupací Ukrajiny nesouhlasí. Ruský prezident se ho pokusil uchlácholit ujištěním o „odsouzení provokací USA a jejich satelitů na Tchaj-wanu“.
Na oplátku Si Ťin-pching Putina ujistil, že Čína je připravena vzít na sebe spolu s Ruskem roli skutečných velmocí a „přinést stabilitu a pozitivní energii do světa“. Za podporu principu „jedné Číny“ Putinovi poděkoval.
Rusko potřebuje strategický tandem
Rusko ale v rámci Šanghajské organizace pro spolupráci vůbec nehraje první housle – ekonomiky hned několika zemí jsou mnohem větší a perspektivnější. Naopak Rusko je nyní na exportu do některých asijských regionálních velmocí zcela závislé. Rozhovory na summitu se proto týkaly i zvýšení exportu energetických surovin do asijských zemí, pravděpodobně i výstavby plynovodu Síla Sibiře 2, který by mohl Rusku nahradit ztrátu evropského trhu.
Nakonec Si Ťin-pching přece jen Putina zklamal, když se včera nezúčastnil společné večeře s odvoláním na přísná hygienická pravidla bránící šíření covidové nákazy. Ještě větší pozornost než Rusku věnuje Čína Kazachstánu, který čínský prezident navštívil bezprostředně před summitem a prohlásil, že jeho teritoriální celistvost je nedotknutelná. Právě severní oblasti Kazachstánu osídlené ruskojazyčným obyvatelstvem jsou vnímány jako případná další bašta proruských separatistů. Hrozby v tomto smyslu už z ruských propagandistických médií nejednou zazněly.
Přesto se Rusko a Čína podle ruských médií snaží vytvořit „pevný strategický tandem“ a do týmu v rámci protiamerického tažení přibrat menší země.
Příliš mnoho konfliktů najednou
Dnes byla přijata tzv. Samarkandská deklarace. Ta mimo jiné obsahuje výzvu k reformě Světové obchodní organizace. Podle Kremlu jde de facto o vyjádření protestu proti sankcím uvaleným na Rusko. Ostatní signatáři však tento bod takto nekomentují.
Deklarace rovněž požaduje posílení vojenské spolupráce mezi členskými zeměmi a odsuzuje rozšiřování systému globální protiraketové obrany „některými zeměmi“. Je zřejmé, že „některými zeměmi“ jsou míněny USA.
Všechny země podpořily přijetí Běloruska a Íránu do Šanghajské organizace pro spolupráci.
Summit je ovšem poznamenán nejen ruskou agresí proti Ukrajině, kterou otevřeně nepodpořil žádný ze členských států, ale i vyostřením arménsko-ázerbájdžánského konfliktu, ve kterém Rusko hraje roli mírotvorce. A v posledních dnech i boji na tádžicko-kyrgyzské hranici, tedy na hranici dvou členských států organizace. V Tádžikistánu má Rusko velkou stálou vojenskou základnu.
Komentátoři upozorňují, že Rusko musí být teď ostražité hned na několika frontách najednou a na té ukrajinské se mu nevede.