NATO se oficiálně shodlo na pozvání Finska a Švédska, aby se staly jeho členy. Alianční země se rovněž shodly na podepsání přístupových protokolů. Spojenci to oznámili v tiskovém komuniké. Co se bude dít dál?
Proces vstupu do NATO není tak jednoduchý, že by se spojenci shodli na summitu a tím by se pozvané země automaticky staly členy. V případě Švédska a Finska se čeká, že vstupní podmínky budou spíše formalita, i tak ale tato formalita musí proběhnout.
Jaké kroky tedy na obě skandinávské země nyní čekají?
1. Přístupové rozhovory. Odehrávají se v Bruselu, zástupci každé země zvlášť se sejdou s aliančním týmem ve dvou schůzkách. Cílem je získat formální potvrzení, že ve členství nejsou politické, právní nebo vojenské překážky a že jsou země rozhodnuté plnit spojenecké závazky.
První schůzka je obecnější, druhá detailnější. Uchazeči o členství jsou v tomto bodě také srozuměni s opatřeními na ochranu utajovaných aliančních informací a systémem kooperace aliančních zpravodajských služeb.
Cílem kroku je sestavit časovou osu, v níž bude vyznačeno, jak rychle dané země budou schopny uskutečnit potřebné reformy. U Finska i Švédska se očekává, že v tomto kroku budou velmi rychlé, s NATO spolupracovaly už dříve.
2. Zaslání záměru vstoupit do NATO. Ve druhém kroku uchazeči o členství prostřednictvím ministrů zahraničí zašlou generálnímu tajemníkovi NATO záměr („letter of intent“), jehož součástí je právě ona časová osa reforem (jsou-li potřebné) a potvrzení, že vstupu a plnění spojeneckých závazků nic nebrání.
3. Podpis přístupových protokolů. NATO následně připraví přístupové protokoly pro každou vstupující zemi zvlášť. Technicky jsou protokoly dodatky k Washingtonské (Severoatlantické) smlouvě a po odsouhlasení členskými státy se stávají její součástí. Členové NATO se shodli, že přístupové protokoly Finska a Švédska podepíšou.
4. Ratifikace přístupových protokolů. Vlády členských zemí NATO formálně ratifikují přístupové protokoly v souladu s jejich národními pravidly pro takový krok (například v USA je zapotřebí dvoutřetinové většiny v Senátu, v Británii zase žádné formální parlamentní hlasování není atd.).
5. Pozvání od generálního tajemníka. Generální tajemník Jens Stoltenberg formálně pozve nové členy ke vstupu poté, co všechny členské země NATO oznámí vládě USA (v USA je uložen originál Washingtonské smlouvy), že ratifikovaly přístupové protokoly.
6. Připojení k Washingtonské smlouvě. Nové státy formálně přistoupí k zakládajícímu dokumentu NATO v souladu se svými národními postupy pro takový krok.
7. Vstup do NATO. Země se stávají členy NATO, jakmile uloží veškeré patřičné dokumenty u amerického ministerstva zahraničních věcí (opět proto, že vstupní dokumenty musí někde fyzicky být a původně se spojenci dohodli, že budou ve Washingtonu). (NATO)