V Praze dnes končí 11. Světový kongres environmentální výchovy, kam se sjelo nebo připojilo více než 550 expertů a expertek na environmentální výchovu z padesáti zemí světa. Česko hostilo kongres jako první středoevropská země.
„Svojí velikostí jde o jednu z největších pedagogických konferencí v dějinách České republiky,“ upozornil hlavní organizátor akce, Jan Činčera z Katedry environmentálních studií na Masarykově univerzitě. Akce se uskutečnila v pražském Kongresovém centru, kam se vešla společně s Krajským asistenčním centrem pomoci Ukrajině
„Problémy životního prostředí, jako je například klimatická změna, ze světa nezmizí. Musíme najít způsob, jak z dětí vychovávat aktivní občany, kteří budou citliví vůči přírodě a současně budou věřit v sílu demokracie takové problémy řešit,“ nechal se slyšet Činčera.
O proměnách environmentálního vzdělávání diskutovalo i téměř 150 žáků a studentů v rámci takzvaného Kongresu mladých.
V Česku je podle organizátorů tento druh výchovy na dobré úrovni, jak ukazují výzkumy, podle nich je ale podíl škol, kde se environmentální výchova učí velmi kvalitně, kolem 20 procent. „Nejvíc chybí větší prostor pro zapojování žáků do rozhodování. Přežívá hierarchický, výkladový přístup a často je výchova spíš o biologických znalostech,“ upozornil Činčera.
Chybí podle něj i celoškolní přístup, kdy by se do výchovy dětí ke vztahu ke svému okolí zapojilo více pedagogů, než jeden nadšenec.
Nedávné průzkumy ale ukazují, že současní teenageři mají o otázkách životního prostředí velmi dobré povědomí – ať už v oblastech, jako jsou ekologické a environmentální vědomosti, ocenění přírody, postoj k ochraně přírody a klimatické změně nebo třeba přesvědčení o schopnosti ovlivňovat životní prostředí.
„Potřebujeme ale radikální posun od předávání znalostí k tomu, že žáci jsou participativní partneři,“ upozorňuje Činčera. Toho lze docílit například programy, kdy si žáci například sami zanalyzují, jak ekologicky se jejich škola nebo třeba jídelna chová, navrhnou změny, rozhodnou o nich a uskuteční je.
Hana Mikulicová z environmentální organizace Lipka doporučuje stanovovat v environmentální výchově odpovídající cíle a snažit se jich dosahovat. Velmi důležité pro úspěch takových programů jsou podle ní i vztahy ve škole – tam, kde svěří učitelé studentům a žákům důvěru, se takové typy programů obvykle podaří.
Jako konkrétní způsoby výuky, které mohou být úspěšné, zmiňuje americká odbornice Martha C. Monroe z University of Florida například hry, kdy se děti učí koloběh uhlíku pomocí toho, že se samy přesouvají z jednoho místa na druhé. „Zajímavé jsou také programy, kde se děti učí o demokracii, která s environmentální výchovou úzce souvisí. Mají například volby a sledují rozdíl mezi tím, jak to vypadá, když hlasují otevřeně, a jaký je výsledek, když je volba tajná,“ popsala odbornice.
O tom, jak bude v budoucnu zakotvená environmentální výchova ve výuce v českých školách, se nyní rozhoduje. Nyní patří k takzvaným průřezovým tématům, kde je také globální výchova a výchova k demokracii. Nyní je ve hře, že ta podle informací organizátorů konference v rámcových vzdělávacích programech (nástupcích osnov) zůstanou, ale zřejmě se propojí.
