Ve věku 80 let dnes zemřel novinář, bývalý disident a politický vězeň, dlouholetý obránce lidských práv Petr Uhl. ČTK to sdělila jeho manželka, někdejší ombudsmanka Anna Šabatová.
Novinář a někdejší ústřední ředitel Československé tiskové kanceláře Petr Uhl. Foto: ČTK
Uhl patřil k nejvýraznějším postavám československého disentu, mimo veřejné dění nezůstal ani po listopadu 1989. Začátkem 90. let vedl Československou tiskovou kancelář, řadu let působil jako komentátor deníku Právo. Byl poslancem Federálního shromáždění i vládním zmocněncem pro lidská práva.
V posledních letech ale trpěl dlouhodobou nemocí, kvůli níž se pohyboval převážně na vozíku.
Petr Uhl nedávno oslavil své 80. narozeniny, narodil se 8. října 1941 v Praze. V roce 1958 maturoval na jedenáctiletce v Londýnské ulici na Vinohradech, posléze studoval strojní fakultu ČVUT.
Vstup do KSČ roku 1963 nicméně odmítl, dospěl k přesvědčení, že strana není reformovatelná zevnitř. Angažoval se v Názorovém hnutí levice, jehož vůdčí osobností byl Egon Bondy. Na konci roku 1968 na protest proti počínající normalizaci založil Hnutí revoluční mládeže. O rok později byl za činnost v tomto hnutí uvězněn podle paragrafu podvracení republiky. Ve vězení strávil čtyři roky až do roku 1973.
Krátce po propuštění potkal svou budoucí ženu Annu Šabatovou a v srpnu 1974 se s ní oženil. V prosinci 1976 se spolupodílel na vzniku prohlášení Charta 77 a sbírání prvních podpisů. V dubnu 1978 navíc spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), jehož posláním – na rozdíl od Charty – byla konkrétní pomoc obětem totalitní perzekuce.
Právě za činnost ve VONSu byl v procesu, v němž byli odsouzeni také Václav Havel, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Ota Bednářová a Dana Němcová, v roce 1979 potrestán dalším odnětím svobody, tentokrát na pět a půl roku. Ani to jej ale neodradilo od boje proti diktatuře, po návratu z vězení dál vydával „Infochy“, podílel se na činnosti Východoevropské informační agentury – a také psal.
Na konci roku 1988 se podílel na založení Východoevropské informační agentury dodávající informace o činnosti a perzekuci opozice v Československu, Polsku, Maďarsku a Litvě.
Po demonstraci na Národní třídě 17. listopadu 1989 byl jedním z těch, kteří předali zahraničním médiím nepravdivou zprávu o smrti studenta Martina Šmída (samozřejmě v domnění, že jde o zprávu pravdivou). Za to byl šest dní ve vyšetřovací vazbě, ještě v listopadu 1989 byl však propuštěn.
Po roce 1989 se krátce věnoval politice, intenzivně novinařině a ze všeho nejvíce boji za lidská práva.
Od února 1990 pracoval jako ředitel ČTK, po volbách roku 1990 pak usedl také ve Federálním shromáždění jako poslanec Občanského fóra. Od roku 1992 zůstal v ČTK jako řadový redaktor, později psal pro Listy Jiřího Pelikána a deník Právo.
Pracoval jako vládní zmocněnec pro lidská práva a v dalších vládních funkcích se zaměřením na lidská práva a národnostní menšiny. Svých funkcí se vzdal po zvolení Anny Šabatové zástupkyní veřejného ochránce práv.
K jeho 80. narozeninám letos vydalo nakladatelství Neklid knihu „Za svobodu je třeba neustále bojovat. Vybrané texty z let 1968-1989“. Knihu, která přináší texty, jež shrnují myšlenkový kvas okruhu Hnutí revoluční mládeže a ty nejdůležitější Uhlovy texty z éry Charty 77, editoval ji Matěj Metelec.
Petr Uhl a Anna Šabatová mají tři děti: novinářku Sašu Uhlovou, advokáta Pavla Uhla a státního úředníka Michaela Uhla. (Paměť národa, ČTK)
