Za úbytkem motýlů je vliv automobilové dopravy a průmyslu, ale také zemědělství. Neubývá ani tak druhů, jako počtu jedinců – tedy množství motýlů v krajině, a to mnohdy velmi nápadně.
Úbytek druhů i počtu jedinců hmyzu v posledních desetiletích akceleruje. Značí negativní změny v prostředí. Nejvíce postižené jsou rozsáhlejší městské a průmyslové aglomerace, pak následuje intenzivně využívaná zemědělská krajina. Podle Zdeňka Laštůvky z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně také záleží na tom, jak velké území hodnotíme, protože s rostoucí plochou je úbytek menší.
„Například na území Brna činí úbytek nejcitlivějších denních druhů asi 18 procent. Všichni motýli jako celek vykazují úbytek asi pět procent. Na území celého Jihomoravského kraje vymizelo za posledních sto let asi 14 procent denních a asi tři procenta všech motýlů, a v celém Česku představuje úbytek druhů denních motýlů asi 10 procent, celkově asi dvě procenta,“ popsal situaci Laštůvka.
V celé střední Evropě je úbytek na druhové úrovni prozatím prakticky nulový. Vědci registrují pozvolný úbytek už od počátku 20. století, od 70. let se situace s každým desetiletím výrazně zhoršuje. Přesné hodnocení často znesnadňuje nedostatek srovnatelných dat z minulosti.
Mnohem horší situace je na úrovni počtů jedinců – tam je úbytek často velmi nápadný. Některé dříve běžné druhy se staly vzácnými, nebo dokonce přežívají na hranici kritických minimálních počtů. „Při analýzách změn ovšem působí problémy skutečnost, že počty jedinců hmyzu meziročně výrazně kolísají, a spíše než dlouhodobý trend jsou často patrné vlivy extrémních výkyvů počasí v posledních letech,“ konstatoval Laštůvka. Na poklesu jedinců se podepisují například teplé zimy, ale také velmi teplé a suché letní periody nebo delší období deštivého počasí, jak tomu bylo koncem jara a počátkem léta roku 2020.
Jednou z nejvýznamnějších příčin úbytku hmyzu je zátěž prostředí dusíkatými látkami. Více než polovina dusíku v ovzduší vyprodukovaného člověkem pochází z automobilové dopravy, následuje průmyslová činnost a po ní další aktivity, při kterých se spalují paliva. Zátěž dusíkem částečně způsobuje i chov dobytka a zcela nepatrně pochází z umělých hnojiv.
Důležitými příčinami úbytku hmyzu jsou také likvidace a izolace přírodních biotopů a zátěž prostředí jedovatými látkami – rezidui pesticidů. „To se daří alespoň částečně řešit, účinné látky pesticidů jsou stále přísněji posuzovány, řada z nich byla v posledních letech z používání vyloučena. Tyto snahy se v některých kulturách uskutečňují úspěšněji – například ve vinohradnictví nebo sadařství. Jinde je to obtížnější, zvláště se zřetelem na nutnost udržení požadované produkce,“ zhodnotil lepidopterolog.
Určitou šancí na zpomalení negativního trendu je podle něj nalezení rozumného kompromisu mezi ochranou biodiverzity, sociálními potřebami a ekonomickými tlaky v pohledu na utváření a využívání krajiny, a to při zajištění udržitelnosti produkce. (Mendelova univerzita)