Čínský stranický list Global Times reaguje na sankce EU kvůli represím Ujgurů: „EU zdá se zapomněla, že se její vůdčí země jako Německo a Francie… plazily zpátky za Čínou a chtěly vylepšovat vztahy, když jim karta ‚lidská práva‘ nevyšla.“
Výňatek ze sankční listiny EU: informace o jednom ze čtyř sankcionovaných funkcionářů ČLR v Sin-ťiangu. Wang Ming-šan zodpovídá za „masové sledování, indoktrinaci a internaci“ milionů Ujgurů a dalších menšinových národností v oblasti. Zdroj: EUR-Lex „Nynější mezinárodní status Unii nedovoluje jednat oportunisticky,“ píšou Global Times s odvoláním na několik čínských, Evropou se zabývajících analytiků. (Kompletní sankční listina EU je zveřejněna na webu EUR-Lex .)
Článek EU kritizuje za to, že se podobně jako Japonsko „ponižuje na přívěsek USA“, po jejichž vzoru „dělá z lidských zpráv zbraň“. Přitom by měla „udržovat nezávislou diplomacii a mít za prioritu ekonomiku a obchod“.
Global Times opět (jak je v reakcích ČLR na represe v Sin-ťiangu obvyklé) připomíná genocidy napáchané na Západě nebo západními mocnostmi: holokaust a zločiny z éry kolonialismu.
„Arogancí zaslepená EU nevidí, že v žádném případě není v pozici, kdy by na Čínu mohla kvůli lidským právům ukazovat prstem,“ zdůrazňuje článek a přidává „zacházení s muslimy v zemích (EU) a chabou reakci na covidovou pandemii“.
Global Times upozorňují, že čínské orgány „urychlí svou práci na zákonech proti vnějším sankcím a vměšování (do vnitřních záležitostí ČLR)“.
Hrozí také, že za sankce zodpovědné evropské činitele může Čína hnát před soud: „Čína použije zákonné nástroje, aby bránila legitimní práva čínských jedinců a entit.“
Odvetné sankce, které včera Čínská lidová republika vyhlásila proti vybraným činitelům EU, jsou zamýšleny jako „silný varovný signál pro EU, který ji vyzývá, aby se přestala vměšovat do vnitřních záležitostí Číny, a to nejen v otázkách spjatých se Sin-ťiangem“.
Navzdory silové rétorice je však článek velmi obecný a konkrétní kroky – ať už v rámci sankcí, nebo ve věci případných soudních procesů – nenastiňuje.
Zůstává jen u temných, ale velmi vágních náznaků – třeba když cituje Cchuej Chung-ťiena, ředitele Ústavu evropských studií na Čínském institutu mezinárodních studií (institut spadá přímo pod čínské ministerstvo zahraničí).
Sankce se EU citelně vymstí, následovat Washington Unii neochrání, tvrdí ve článku Cchuej. Na rozdíl od americko-čínského sporu, kde Čína jedná obezřetně, protože „jakékoli důsledky otřesou světem, nebude Peking v případě EU brát takové ohledy. A (Unie) utrpí mnohem víc bolesti za mnohem vyšší cenu, jestliže se Čína rozhodne konat“.
Z článku tudíž jako vzkaz Pekingu do Bruselu plyne dvojí. Zaprvé, EU je podle Číny slabší hráč než Spojené státy a v jednání se silnější ČLR by na to měla myslet, nebo bude litovat.
Zadruhé: v duchu čínského pojetí mezinárodní politiky „win-win spolupráce“ a prosazování dvoustranných vztahů zdůrazňuje jednotlivé země uvnitř EU jako samostatné celky.
Koncepce bilaterálních zahraničních vztahů namísto jednání uvnitř širších mezinárodních celků a platforem je pro Čínskou lidovou republiku nesrovnatelně výhodnější. Téměř vždy je totiž silnější než její osamocená partnerská země. A může si tak mnohem lépe určovat podmínky a docílit toho, aby s výsledkem „win-win spolupráce“ byl spokojen především Peking.
