Proti bezmoci a apatii může pomáhat několik věcí: dobrá komunikace, pěstování odolnosti, ale třeba i obyčejné objetí. Neziskové organizace přicházejí s iniciativou zMůžeš víc, kde radí lidem, jak se vyrovnávat s covidovým provizoriem.
Centrum LOCIKA, Sociální klinika a Český institut biosyntézy založily webovou stránku www.zmuzesvic.cz, kde kromě šesti „bodů proti bezmoci“ najdou lidé inspiraci, co mohou dělat pro sebe a své okolí. Iniciativa je otevřená všem, kteří chtějí přidat další nápady a podněty.
„Nynější výročí zavedení nouzového stavu 12. března 2020 může mít paralelu s prvním výročím jakékoli traumatické události (například úmrtím blízké osoby, ohrožením na životě, přírodní katastrofou atd.) a naše prožívání může mít charakter posttraumatické stresové reakce,“ upozorňují organizace v tiskové zprávě.
„Roční život v provizoriu bez jasného konce se podepisuje na psychickém zdraví celé naší populace. Odborníci, kteří se zabývají lidskou psychikou, by měli připomínat veřejnosti, že je přirozené cítit se v současné době „divně“ – je to normální pocit v nenormální situaci. I když se situace jeví jako bezvýchodná, nejsme bezmocní. Existují zdánlivé maličkosti, které můžeme dělat sami pro sebe – a pokud máme energii i pro své okolí,“ říká Barbora Janečková, ředitelka Českého institutu biosyntézy a zakladatelka Sociální kliniky.
Podstatné je podle ní dělat cokoli, co není toxické, neupadnout do letargie. „Záleží na každém z nás, co nás pozitivně nabíjí a kolik toho zmůžeme. Nemusíte hned běžet maraton, stačí pár krůčků, které mohou být důležitým začátkem změny k lepšímu,“ říká.
Organizace upozorňuje, že situace spojená se současnou pandemií je mimořádná a jednou skončí. „Nesmíme si na ni zvyknout, protože takto normální život nevypadá,“ říká Daniel Štrobl, vojenský psycholog, který má s adaptací na mimořádné situace řadu zkušeností. Lidé se musí přizpůsobit nestandardní situaci bez ohraničeného trvání a jasných vyhlídek. Adaptace na nové podmínky je důležitá k přežití, může ale zkomplikovat návrat do normality.
Doba je podle organizací těžká nejen pro dospělé, ale obzvláště pro děti, protože se na rozhodnutích nemohou nijak aktivně podílet, pouze slyší ze všech stran zákazy a příkazy.
„Nejen my v Centru LOCIKA, ale i řada dalších odborníků pozoruje u dětí alarmující nárůst apatie, depresí, úzkosti a sebepoškozování. Co by mohlo výrazně pomoci je aktivní zapojení dětí a mladých dospělých do situace. Potřebujeme s nimi otevřít diskusi, ptát se jich na jejich potřeby, zapojit je do života komunity. V Norsku například premiérka uspořádala tiskovou konferenci, na které půl hodiny odpovídala na dotazy dětí z celé země. To se u nás asi nestane, ale i tak můžeme děti zapojovat, nechat je rozhodovat o společných plánech, poprosit je, aby staré sousedce donesly nákup nebo vyvenčily psa,“ říká Petra Wünschová, ředitelka Centra LOCIKA pro pomoc dětem ohroženým násilím v rodinách.
Co může v tuto chvíli dětem ještě nejvíce pomoci? „Myslím, že děti teď nejvíce potřebují zažívat věci, které jim přinášejí radost. V době několikaměsíční frustrace a sociální deprivace je to naléhavější úkol než třeba distanční výuka,“ dodává MUDr. Peter Pöthe, psychoterapeut a psychiatr. (Zmůžeš víc)