Izrael podle Amnesty International prodává zbraně i zemím, které porušují lidská práva. Podle organizace se izraelské zbraně dostávají do rukou armádám a organizacím, které páchají válečné zločiny. (ČTK)
Agentura Amnesty International (AI) shromáždila informace o izraelském zbrojním exportu za minulých dvacet let a zjistila, že Izrael vyzbrojil kromě jiných Jižní Súdán, Barmu, Filipíny, Kamerun, Ázerbájdžán, Šrí Lanku, Mexiko a Spojené arabské emiráty.
Izrael sice podepsal Smlouvu o obchodu se zbraněmi (ATT), která reguluje obchod s konvenční výzbrojí, ale neratifikoval ji. AI se domnívá, že se Izrael nikdy nechoval v souladu s touto dohodou a zůstal členem „nestydatého klubu exportérů jako Čína nebo Rusko“.
Izraelský parlament přijal v roce 2007 zákon o dohledu nad zbrojním exportem. Hlavní slovo má podle něj ministerstvo obrany, které také vydává vývozní licence. Norma nemá klauzuli omezující vývoz v případech nebezpečí, že zbraně budou použity v rozporu s humanitárními nebo mezinárodními zákony. Zakazuje ale obchodovat se zahraničními agenturami, které nedodržují rezoluci Rady bezpečnosti OSN o zákazu dodávek zbraní určitým příjemcům.
Amnesty International vycházela ze zpráv dalších organizací chránících lidská práva a z mediálních informací publikovaných ve zmíněných osmi zemích. Proti některým z nich byly vyhlášeny sankce a platí pro ně zbrojní embargo. AI také upozornila, že Izrael vývoz nedostatečně kontroluje a v některých případech nelze dohledat dokumentaci o prodeji v zemích, které izraelské zbraně používají.
Izraelský generál ve výslužbě Uzi Eilam už v minulosti upozornil v jednom svém článku na to, že na seznamu obchodních partnerů Izraele bylo například Chile v dobách Pinochetova režimu nebo Jihoafrická republika za apartheidu. Skutečné kontrole exportu brání údajně to, že rozhoduje malá skupina lidí, z nichž většina patří k resortu obrany.
Nové problematické prodeje zpráva AI spojuje s Barmou, kde je armáda viněna z genocidy a náčelník generálního štábu armády, který zbrojní smlouvy s Izraelem uzavřel, je obviněn z masakru a zločinů proti lidskosti. Filipínský režim a policie mají na svědomí životy 150 000 lidí zabitých bez soudu a obvinění, v Jižním Súdánu byla armáda zapojena do etnických čistek, masakry se děly také na Šrí Lance. AI konstatuje, že nedostatečná dostupnost informací o zbrojním prodeji neumožňuje veřejnou diskusi a omezuje také snahu situaci vyjasnit.
Jako příklad uvádí případ izraelských pušek Galil Ace, které jsou ve výzbroji jihosúdánské armády. „Bez dokumentace o prodeji nelze zjistit, kdy byly prodány, jaká společnost je prodala ani kolik jich bylo prodáno,“ stojí ve zprávě AI. „S jistotou můžeme říci pouze to, že platí rozhodnutí RB OSN o mezinárodním zbrojním embargu proti Jižnímu Súdánu za etnické čistky, zločiny proti lidskosti, jež zahrnují využívání znásilnění coby válečné metody, a za zločiny vojáků spáchaných na civilistech, a přesto má jihosúdánská armáda k dispozici izraelské pušky Galil,“ uvádí AI. Za americkou legislativou podle AI Izrael zaostává o dvacet a za evropskou o deset let.
Izraelská agentura pověřená kontrolou zbrojního exportu trvá na tom, že před udělením licence se dodržování lidských práv v dané zemi pečlivě ověřuje.