Navrhovaná novela trestných činů v sexuální oblasti je podle organizací Amnesty International a Konsent nedostatečná a v určitých případech může situaci obětí zhoršit. Ukazuje to právní analýza, kterou si organizace nechaly zpracovat.
Dlouhodobé týrání a znásilnění mají závažné a přetrvávající následky na psychiku. Foto: Fotolia „Přijde mi naprosto nepochopitelné, že ministerstvo dostalo zadání připravit legislativu, která by situaci zlepšila, a představilo legislativu, která situaci v některých případech pro oběti zhoršuje,“ řekla v úvodu tiskové konference Johanna Nejedlová z Konsentu.
Mezery v návrhu ministerstva spravedlnosti podtrhuje podle ní i to, že zásadní připomínky podalo dvanáct ze dvaceti připomínkových míst.
Mezirezortní řízení skončilo 14. září a podle ministra spravedlnosti Pavla Blažka z ODS se na připomínkách nyní pracuje. Kdy by měl jít návrh na vládu, zatím konkrétně neví. „Byl bych ale rád, kdyby účinnost zákona byla k 1. červenci příštího roku. Dříve je to asi nereálné,“ napsal Blažek Deníku N.
Organizace Amnesty International a Konsent dnes na tiskové konferenci představily analýzu dopadů legislativních změn týkajících se trestných činů v sexuální oblasti, kterou zpracoval advokát Daniel Bartoň.
Součástí dokumentu je srovnání současné legislativy, aktuálního návrhu ministerstva spravedlnosti, kompromisní úpravy, kterou s ohledem na vládní návrh advokát Bartoň připravil, a definice založené na absenci souhlasu, se kterou však rezort vůbec nepracuje.
„Vládní varianta i kompromisní úprava, kterou jsme připravili, jsou založené na definici znásilnění jako jednání, které je proti vůli druhé osoby. Tím nám ale vypadávají situace, kdy oběť nemohla projevit vůli a které nejsou pokryté definicí bezbrannosti,“ vysvětlil Bartoň s tím, že takové situace by zachytila lépe definice založená na absenci souhlasu. V takovém případě je totiž považováno za trestné jakékoliv sexuální jednání bez souhlasu a neřeší se tolik to, jak oběť svůj nesouhlas projevila.
Vládní návrh podle advokáta nad bezbranností přemýšlí jako nad absolutní nemožností projevit vůli, což mohou být extrémní stavy – spánek, intenzivní opilost nebo zdrogovanost. „Nejsou tam ale případy, kdy by možnost projevit vůli byla omezená. Stejně tak tam nejsou případy, kdy jsou oběti schopné projevit vůli, ale nejsou schopné vyhodnotit správně situaci, ve které se nacházejí,“ dodal Bartoň. Typickým příkladem podle něj mohou být lidé s mentálním postižením.
Problém se slovem zamrznutí
Na konferenci vystoupila také soudní znalkyně Ludmila Čírtková, která upozornila na nevhodnost užívání pojmu „disociativní porucha“, jež se v legislativním návrhu objevuje.
Označení je podle ní nečitelné, netransparentní a navozuje dojem, že se v případě takzvaného zamrznutí jedná o duševní poruchu, jakou má hodnotit soudní znalec, nikoliv normální reakci na nenormální situaci.
„Znásilnění za svůj život zažije každá desátá žena a každý třicátý muž a my víme, že sedmdesát procent obětí ve chvíli, kdy se jim děje znásilnění, laicky řečeno zamrzne a není schopno reagovat. Tyhle případy naše současná legislativa ale nepokrývá,“ komentovala dál Nejedlová.
