Pavel: S traumaty je nejlepší se vypořádat snahou o poznání faktů i emocí doby

Nejlepší, co lze dělat s traumaty, je podle prezidenta Pavla vypořádat se s nimi. Ne cestou černobílého vidění světa, ale snahou o poznání faktů i emocí dané doby. Prezident to řekl v projevu při připomínce 55. výročí okupace Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy u budovy Českého rozhlasu.

Prezident Pavel před budovou Českého rozhlasu. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Prezident republiky se vzpomínkové akce zúčastnil po mnoha letech.

Pavel mimo jiné připomněl film režiséra Jana Hřebejka Pelíšky, který pojednává o době na konci 60. let. Uvedl, že v době událostí pražského jara a následné invaze mu bylo sedm let. „Babička ráno seděla u rozhlasu a říkala mi, že nás přepadli Rusové. Já jako malý kluk, kterému vštěpovali, že Rusové nás osvobodili, najednou nechápal, jak nás mohli po tom, co nás osvobodili, přepadnout,“ podotkl prezident. Trvalo dlouho, než to pochopil, doplnil.

Pavel popsal, že nežil v prostředí, v kterém by měl od počátku jasno. „K tomu, co se vlastně tehdy stalo a jaké byly souvislosti, jsem musel dospět po dlouhé době. Ale je lepší pozdě než nikdy,“ řekl. Invazi popsal nejen jako porušení mezinárodního práva, ale i základního principu. „Protože to, že vám někdo pomůže získat zpátky svobodu, ještě neznamená, že vám ji chce ponechat. Nebo to také znamená, že má o svobodě úplně jiné představy než vy,“ dodal.

Pavel se v době předvolební kampaně koncem loňského listopadu omluvil za svůj životopis z roku 1987, ve kterém popsal svůj loajální postoj k Sovětskému svazu i invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. „Životopis jsem psal jako mladý voják, který politiku a režim bral jako danou věc a nutné zlo… Byla to chyba, kterou už nezměním. Invazi z roku 1968 samozřejmě odsuzuji,“ citoval jej tehdy server iDnes.

Na Ukrajině se nyní děje něco podobného jako v Československu v roce 1968, řekl Pavel. Rusko se od té doby nijak nezměnilo, míní prezident. „I když už se jmenuje jinak, ale tím, jak dělá zahraniční politiku, jak vnímá hodnoty, tak zůstalo v úplně stejných kolejích,“ konstatoval.

Lidé by si podle něj měli připomínat i 137 lidí, kteří v době okupace přišly o život, či tehdejší pracovníky rozhlasu a televize, kteří do poslední chvíle informovali o tom, co se děje. „Ale i tisíce těch, kteří se s tím nesmířili a i po okupaci v době tvrdé normalizace, která byla vším možným, jen ne návratem k normálu, si zachovali svůj názor. I přes potíže, ústrky a někdy také věznění, kterému museli čelit, si nadále stáli za svým,“ dodal Pavel.

Invaze začala v noci na 21. srpna 1968 a už první den okupace zemřely při střetech s vojáky nebo při dopravních nehodách zaviněných okupanty desítky obyvatel Československa. (ČTK)

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.