Předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka varoval, že kdyby Česko nemělo v úmyslu dodržovat závazky vyplývající z Istanbulské úmluvy, nemůže ji ratifikovat. Šimka to prohlásil na senátní konferenci týkající se úmluvy.
Karel Šimka, předseda Nejvyššího správního soudu. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Ústava totiž tyto typy smluv automaticky vtahuje do vnitrostátního práva a mohou být podkladem pro spory a nároky u českých soudů.
Profesor mezinárodního práva a člen Legislativní rady vlády Harald Christian Scheu pak na konferenci zdůraznil, že základem diskuze o ratifikaci by měl být co nejvěrnější český překlad textu, zejména ohledně pojmu gender, který v některých kruzích vzbuzuje kontroverze.
Úmluva Rady Evropy z roku 2011 odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Česko ji podepsalo jako jeden z posledních evropských států v roce 2016, tedy za vlády ČSSD a ANO.
Ratifikaci dokumentu pak ale politici odsouvali, odmítají ho konzervativci či sedm křesťanských církví. Pro zastánce úmluvy představuje dokument i symbol, že násilí je v Česku nepřijatelné. Podle ženských organizací je úmluva terčem dezinformační kampaně některých spolků i jednotlivců. Minulý týden přijetí úmluvy podpořilo shromáždění asi 200 lidí v centru Prahy pod názvem „Hlas proti násilí“.
Šimka dnes konstatoval, že státy někdy používají podpis mezinárodní smlouvy jen formálně k tomu, aby se s ním mohly chlubit nebo s ním argumentovat v mezinárodní politice. „Česká republika by s tím ale měla problém, pokud by to chtěla udělat,“ řekl soudce na senátní konferenci.
Připomněl také článek 10 Ústavy České republiky, podle kterého jsou mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, součástí právního řádu. Jestliže pak mezinárodní smlouva stanoví něco jiného než vnitrostátní zákon, použije se mezinárodní smlouva. Upozornil na to, že pokud Česko úmluvu ratifikuje, závazků z ní se „zmocní vnitrostátní právní praxe – advokáti, byznys, aktivisté, vládní úředníci i soudci“.
Člen Legislativní rady vlády Scheu doporučil, aby se základem diskuze o ratifikaci stal co nejvěrnější překlad úmluvy z angličtiny a francouzštiny. Upozornil na to, že tři české překlady textu, které v posledních deseti letech vznikly, se podstatně liší v přístupu k tomu, jak překládat pojem gender.
Zatímco překladatel z roku 2015 zmiňoval gender častěji, překlad z roku 2020 se mu záměrně snažil vyhýbat. Použil jej jen třikrát a v ostatních případech jej nahradil výrazem „pohlaví“. Aktuální překlad je pak kompromisem a slovo gender používá osmkrát. Podle profesora není terminologii radno podceňovat a je v ní potřeba jasně rozlišit gender jako sociální konstrukt a jako biologické pohlaví. Oba právníci podotkli, že přijetí Istanbulské úmluvy je politickou, nikoliv právní otázkou. Svůj názor na ni proto neuvedli.
Politické – a protichůdné – postoje představili europoslanci Stanislav Polčák (STAN) a Alexandr Vondra (ODS). Polčák ratifikaci podporuje. „Jsem přesvědčen, že máme být součástí civilizačního okruhu, který se k těmto závazkům hlásí,“ řekl. Patří k těm, kdo si myslí, že český právní řád nebude kvůli přijetí úmluvy potřebovat změny.
Dokument by podle něj zároveň mohl přispět ke kvalitnějšímu poskytování péče obětem domácího násilí, například v azylových domech. Doplnil ale, že by bylo vhodné, aby Česko úmluvu ratifikovalo s určitým výkladovým prohlášením, které by ubezpečilo kritiky úmluvy, že do českého práva neproniknou definice genderu a souvisejících pojmů.
Vondra v Evropském parlamentu hlasoval proti úmluvě. „Představa, že ratifikace úmluvy vyřeší problémy s domácím násilím, je iluzorní,“ prohlásil. Míní, že k potírání domácího násilí má Česko dostatečné nástroje v trestním zákoníku – a pokud nemá, je možné trestní právo po debatě novelizovat.
„Nepotřebujeme k tomu žádnou konvenci. Pochybnosti u mě přetrvávají. (…) Musíme se ptát, co nám to přinese a co nám to naopak vezme. Až tuto otázku budeme mít zodpovězenou, je možné učinit nějaký závěr,“ poznamenal Vondra.
Náměstek ministerstva spravedlnosti Antonín Stanislav (ODS) dnes zopakoval stanovisko, že ratifikace Istanbulské úmluvy nebude vyžadovat další úpravy českého práva. „Náš právní řád je plně harmonizován s tím, co po nás požaduje Istanbulská úmluva. Dovolím si říct, že některé věci máme upraveny i lépe než úmluva,“ uvedl. Podle něj tak nebude nutné měnit trestní zákoník, a to ani ohledně definice znásilnění. Aktuální politické diskuze o možné redefinici skutkové podstaty znásilnění podle něj s úmluvou nijak nesouvisejí.
„Není také pravda, že je potřeba změnit azylovou politiku či že je potřeba novela zákona o azylu – domníváme se, že současný zákon to upravuje dostatečně,“ pokračoval náměstek Pavla Blažka. Stejně tak podle něj není pravdou, že by úmluva nakazovala prolomit advokátní mlčenlivost v případech, kdy se advokát dozví o případu domácího násilí.
„Úmluva jen říká, že se mají vytvořit mechanismy, ne vytvořit povinnosti,“ uvedl. Ustanovení o mlčenlivosti podle něj míří spíše na lékaře a na to, aby jim nebylo bráněno učinit oznámení, pokud se dozvědí o trestném činu – což už české právo obsahuje.
Náměstek zmínil, že ministerstvo předložilo návrh na ratifikaci úmluvy do připomínkového řízení ve třech variantách: souhlasit s návrhem, věc odložit, nebo rovnou zrušit. Devět ministerstev se vyslovilo pro ratifikaci, tři upřednostnila odložení. Pro zrušení nebyl žádný z úřadů.
Vláda by návrh měla projednat 14. června. Pokud se rozhodne pro ratifikaci, musí souhlas vyslovit obě komory Parlamentu, přičemž ani jedna nemůže tu druhou přehlasovat. Svůj podpis pod úmluvu pak musí připojit prezident. Petr Pavel se už dříve vyslovil pro ratifikaci. (ČTK)
