Redaktoři Deníku N si šli po krku v hitu Among Us. Konečně se ukázalo, komu nelze věřit

Jestliže jste viděli film Věc (The Thing) od Johna Carpentera, nebudete mít problém pochopit princip hry Among Us. Skupina hráčů se sejde na jedné mapě a jeden z nich je prostě hochštapler – kamuflážník – krysa – vrah. Nezáleží na tom, jak ho nazýváme, cíl má jasný – všechny zabít.

Problém je, že tenhle hochštapler a kamuflážník ničím nevyniká a vypadá jako ostatní členové posádky, kteří mají jedinou šanci na záchranu: Odhalit jej a vyhodit přetlakovou komorou do vesmíru. To se děje na základě diskuse a následně demokratické volby.

Přečtěte si také

Herní ostrov, kterého se bojí komunistický režim v Číně

Nevím, zda to způsobila chyba v programu, či karma, ale při redakční seanci hraní Among Us jsem v prvních čtyřech kolech byl zabijákem já. Co teď? Stál jsem proti dalším šesti redakčním kolegům s výraznými schopnostmi. Lukáš Prchal se pohybuje ve světě špionů a pozná prý přetvářku. Editor Filip Zajíček toho má hodně načteno a třeba umí číst i v lidech. Prokop Vodrážka vidí až do hlubin české církve, což dokázal řadou textů – prohlédne i mou léčku?

Aby hra byla šťavnatější, komunikovali jsme nejen prostřednictvím jejího rozhraní, ale i přes videochat. Viděli jsme provinilé výrazy spoluhráčů a mohli identifikovat studený pot nervozity stékající po hrdle k límečku košile. Pravidlo bylo jednoduché: když umřeš, nemluvíš a nenapovídáš.

A pak zahoukal alarm…

Naše postavy začaly v oválné zasedačce. Oči podezřívavě kmitaly z kolegy na kolegu. Mé temné tajemství a chuť zabíjet (virtuálně, pozn. red.) nabíraly na intenzitě.

Aby se skupina rozdělila, autoři pro hráče přichystali úkoly. Někdy musíte opravit přívod kyslíku do vesmírné lodi, jindy odstřelit blížící se meteority. Úkolů je každopádně tolik, že se rozdělit nakonec vždy musíte. Navíc zkušený kamuflážník může všem ještě zatopit sabotážemi lodi, které pak musí jeho potenciální oběti běžet opravovat.

Začal houkat alarm a skupina se neochotně rozprchla plnit své úkoly. Někdo vsadil na cestu ve dvojici. Jiní vložili důvěru čistě do sebe sama a klaustrofobické uličky prozkoumávali na vlastní pěst.

Co když je můj parťák vrah? Věřil jsem, že Lukáš Prchal – kolega a kamarád – by mě ani na zlomek sekundy nepodezříval z toho, že mu usiluji o život. Starostlivě jsem se s ním vydal k reaktoru a konejšil ho přívětivým úsměvem, v němž se zrcadlilo: „Spolu to zvládneme.“ A pak jsem ho v temné uličce chladnokrevně zamordoval.

Jeden je pryč. Jde se po dalších. Než jsem ale stačil odběhnout, všiml jsem si Prokopa Vodrážky, který byl svědkem této úkladné vraždy. Vykřikl, svolal poradu a chtěl ukázat na vraha. Budou mu ostatní věřit? Jen my dva jsme znali tajemství Lukášova skonu. Vrahovi naštěstí nic nebrání lhát, a tak jsem tedy lhal. Využil jsem všechen svůj herecký talent a krátce po svolání schůze v oválné místnosti jsem pomyslným prstem ukázal na Prokopa.

„Prokope! Jak jsi mohl zabít Lukáše?“

„Jakube, co lžeš. Viděl jsem tě, jak jsi ho dostal v temné uličce,“ oponovala oběť lží a manipulace.

„Nevěřte mu. Ví, že udělal chybu a já jeho čin nedopatřením viděl. Teď se mě snaží zbavit. Vyhoďte ho z lodi!“

Zoufalá Prokopova snaha získat sympatie na svou stranu selhala. V tajné volbě se u něj sešla většina hlasů a hra nás v krátké animaci informovala, že letící tělo v nemilosrdném kosmu patří nevinnému členu posádky. Můj herecký výkon nicméně strhl podezření i na mě a v dalším hlasování – zhruba o vraždu dál – jsem letěl z vesmírné lodi zase já.

Lidský kontakt během pandemie

Herní výjev může napovědět, proč je hra tak populární. V době koronavirové krize jsou lidé v řadě států izolování. Kvůli šíření viru mohou být v karanténě a nebo se jen v rodinném kruhu snaží vydržet jednotvárné dny bez možnosti najít rozptýlení třeba v restauraci či divadle.

Among Us pracuje se sociálním kontaktem, který nám dnes chybí. Aby lidé porazili kamuflovaného vraha, musí spolupracovat, mluvit a psát si. Pocit ohrožení jim dodává téma, které může jinak občas chybět. Když uvidíte úkladnou vraždu, přece to někomu řeknete. Ne?

Jak napovídají už na začátku zmíněná čísla, hra je populární především na mobilních telefonech. V redakci jsme ji testovali i na velmi levném smartphonu s operačním systémem Android za pár tisíc korun a hráč si rozhodně na nějakou nevýhodu nestěžoval.

Když se tedy sejde třeba rodina a každý člen popadne svůj telefon, může se zážitek přiblížit hraní deskovky. Běhání ve virtuálním světě s drobnými úkoly je sice zábavné, ale kořením hry jsou především porady s cílem najít vetřelce a vyhodit ho z lodi. Jedno kolo trvá pět až deset minut, a tak se nikdo dlouho nenudí. Aplikace je pro mobily zdarma, za cenu několika desítek korun se můžete zbavit reklam.

Sílu Among Us ukazuje, jak proniká z herních komunit do veřejného prostoru. Během prezidentských voleb se populární americká politička Alexandria Ocasio-Cortezová rozhodla upozornit na důležitost voleb tím, že přes internet vysílala, jak hraje právě tuhle hru. Zájem? Obrovský. Připojilo se a sledovalo ji 400 tisíc uživatelů po celém světě.

Obecně je Among Us na streamovacích platformách velmi oblíbený a vévodí žebříčkům. Díky propojení s youtubery a streamery se povědomí o Among Us šíří virálně i mezi nehráče. Že je hra úspěšná, dokazuje mimo jiné i to, že ji Apple na včerejším představení svých počítačů uvedl jako příklad výkonu svého nového procesoru a ukázal záběry ze hry v prezentaci.

Among Us se díky své popularitě stalo i terčem plagiátorství, které nejspíš zůstane nepotrestáno. Svědčí ale o chytlavosti konceptu, ať jste na jakékoliv straně zeměkoule. V Číně se objevil klon jménem Werewolf Among Us. Krátce poté začal vévodit tamním žebříčkům nejstahovanějších her na mobily a poráží i tituly od největších čínských studií jako například Tencent. Proč neprorazil sám Among Us? Zahraniční komentátoři upozorňují na prostý fakt, že mu chyběla čínská lokalizace.

Když jsme ale u toho plagiátorství a využívání osvědčených konceptů: oblíbenou hrou na táborech a dětských hřištích mého dětství bylo Městečko Palermo. Among Us je v mnohém připomíná.