Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Bitva u Tours 732. Banální střet, nebo záchrana křesťanské Evropy?

Romantické vyobrazení závěru bitvy od Charlese de Steubena z roku 1837. Podle moderních bádání jde o událost, která se nestala, protože Frankové jezdectvo v bitvě vůbec neměli. Foto: Wikimedia Commons
Romantické vyobrazení závěru bitvy od Charlese de Steubena z roku 1837. Podle moderních bádání jde o událost, která se nestala, protože Frankové jezdectvo v bitvě vůbec neměli. Foto: Wikimedia Commons

Před 1290 lety se mezi městy Poitiers a Tours střetla vojska muslimských vládců Ummájovského chalífátu a franského majordoma Karla Martela. V rozhodující bitvě byli muslimové poraženi, křesťanství odolalo a západní civilizace byla pro budoucnost zachráněna. Nebo to snad bylo (trochu) jinak?

„Téměř všechny computerové varianty na bázi PROGRAMU ALTERNATIVY HISTORICKÉHO VÝVOJE uvádějí, že bitva u Tours roku 732 byla jednou z klíčových katastrof lidstva. Kdyby býval Charles Martel poražen, islám by si byl snad dokázal vyřešit vnitřní rozbroje, které vyúsťovaly v rozkol, a byl by pokračoval v konkvistě Evropy. Dějiny by se byly obešly bez mnoha set let barbarského křesťanství, průmyslová revoluce by byla započala o celou tisícovku let dříve a my bychom dnes dosahovali namísto nejvzdálenějších planet už nejbližších hvězd…“

Uvedená slova, hodnotící bitvu Karla Martela, vkládá Arthur C. Clarke do úst jedné z postav svého sci-fi futuristického románu Rajské fontány, odehrávajícího se v roce 2089. Britský spisovatel byl proslulý svým silně antiklerikálním postojem a velkým obdivem k arabsko-muslimské civilizaci. Jeho obzvláště v dnešní době kontroverzní a provokující pojetí velká většina historiků nesdílí. A mnozí dokonce samotnou bitvu považují za velmi přeceněnou. Přesto však není sporu, že se okolo ní vytvořila legenda vykreslující rozhodující střet, který zachránil západní křesťanství. S Clarkem lze tedy při hodnocení bitvy souhlasit minimálně v jedné věci: Dějiny by se tehdy před 1290 lety začaly vyvíjet jinak, a to pravděpodobně hodně…

Nezadržitelná expanze islámu

Když v roce 622 odešel prorok Mohamed z Mekky do Medíny a o dva roky později mezi oběma městy vypukla válka, málokdo si nejspíš dokázal představit, jak obrovské území budou o sto let později ovládat tehdy ještě obyčejní kočovníci. Po sjednocení arabských kmenů zahájila Prorokova vojska expanzi prakticky všemi směry.

Na Blízkém východě existovaly v té době dvě silné mocnosti: Byzantská a Novoperská říše. V roce 628 mezi nimi skončila více než sto let trvající série válek, která je zásadně oslabila. A přesně v tu chvíli se z pouští Arabského poloostrova vynořili Mohamedovi nájezdníci. Do karet jim – vedle oslabení protivníků – hrálo také zapálení pro věc (nebo fanatismus, záleží na úhlu pohledu) a rovněž skutečnost, že se k podrobenému obyvatelstvu chovali lépe než jeho dosavadní pánové.

Seriál Bitvy známé a neznámé vychází při příležitosti výročí věhlasných, ale i téměř zapomenutých střetů. Autory je čtveřice historiků Klára Andresová, Ondřej Crhák, Vojtěch Kessler a Jan Slavíček.

Postup muslimů byl

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější