Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Integrace znamenala, že budeš dělat, co po tobě chtějí gádžové, říká Patrik Banga, autor knihy o romském dětství na Žižkově

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Novinář a podnikatel Patrik Banga napsal knihu Skutečná cesta ven, která popisuje prvních sedmnáct let jeho života a ukazuje, jak dopadl kapitalismus na Romy. Zároveň v ní barvitě vykresluje 90. léta na Žižkově a v centru Prahy i příležitosti, kterých se mu dostalo. V rozhovoru pro Deník N přiznává, že ani po třiceti letech nemá důvěru v policii. „Před třemi lety jsem se dostal do konfliktu s policistou v Ústeckém kraji, který mě kontroloval v den smrti mé maminky. Kontrola začínala slovy: ‚Kde jsi ukrad‘ to auto?‘“ popisuje konflikt novinář. Situace pro Romy se podle něj zlepší za čtyři až pět generací.

Co se z rozhovoru mimo jiné dozvíte:

  • Proč se vysmívá termínu integrace?
  • Měli se Romové za komunismu lépe?
  • Který policista se mu nakonec za bití a brutalitu omluvil?
  • Jak se vytvořila segregovaná škola pro Romy na Praze 3?
  • Proč se proti němu obrátil hněv romské komunity?

Knihu jste pojmenoval Skutečná cesta ven. Dostal jste se ven z toho, co vám okolí předurčilo?

V knize opakuju, že jsem od dětství často slýchával, že budu kriminálník a nikdy nebudu pracovat, a proto nepotřebuju školu. A princip skutečné cesty ven je, že tohle se nestalo, protože jsem to ovlivnil.

Skoro každou kapitolu zakončujete polemizováním o integraci. „Nevěděl jsem, co je integrace. Ale všude kolem sebe jsem slyšel, že se musím integrovat. Tak jsem si představoval, že cokoli budu dělat s gádžama, bude integrace,“ píšete ve své knize s tím, že tehdy jste bral integraci jako hraní si s bílými dětmi. Přijde mi, jako byste se tomu slovu vysmíval. Jak vnímáte integraci?

Já se mu hodně vysmívám. Dnes to slovo znamená něco jiného než před dvaceti lety, tak ho vnímám jinak. Tehdy integrace znamenala, že musíš dělat, co po tobě chtějí gádžové. Já jsem to poslouchal celý život ve škole. O velkých přestávkách jsme v Legerce museli chodit dokolečka a většina dětí mezi sebou mluvila česky. My jsme mezi sebou mluvili romsky nebo slovensky. A jakmile jsme promluvili, někdo přišel a řval na nás, že jsme se neintegrovali. Vyčnívali jsme, protože jsme dělali něco jiného.

Integrace pro mě znamenala chovat se jako ostatní. Jsem levák a dost násilně mě

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Rasismus a xenofobie

Rozhovory

Česko, Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější