Vědí babičky, kdo je Vladimir 518? A budeme rap poslouchat i v padesáti letech, ptá se autor knihy o českém rapu
Český rap už dnes nežije jen na Jižáku, jak naznačoval v roce 1991 vydaný hiphopový singl uskupení jménem Manželé. Ti se stali průkopníky žánru, ke kterému vlastně tak docela nepatřili, ale tak už to chodí a začátky bývají všelijaké. Kde se „českej rap“ vzal a jakými cestami se uplynulé tři dekády ubíral, mapuje stejnojmenná kniha moderátora a novináře Ladislava Poety Zemana.
Kniha českej rap (název záměrně stylizovaný bez velkého písmena) vypráví příběh tří dekád tohoto hudebního žánru na našem území. Více než 500 stránek je směsí krátkých témat a profilů i materiálů, jako jsou naskenované obaly desek nebo starší pokus o fotku celé české rapové scény.
Primárně ale knihu tvoří pětadvacet rozhovorů s rappery a producenty od DJ Wiche a členů PSH, tedy s Orionem a Mikem Trafikem, přes zástupce Prago Union (Kato), Supercroo (Hugo Toxxx) a Pio Squad (Strejda Filí) až po Smacka, Řezníka nebo tváře Milion+ v čele s Yzomandiasem.
Ladislav Zeman alias DJ Poeta sleduje rap přes 25 let. Psal o něm na různé weby a do časopisů včetně zaniklého Streetu, věnoval se mu jako moderátor v rádiích Spin, Wave i na Českém rozhlase. V červnu minulého roku se jemu a jeho týmu podařilo vybrat přes půl milionu korun na knihu o českém rapu od začátků až do současnosti. Publikace vyšla 12. října.
Je český rap něčím typický? Třeba tím, že je v něm hodně humoru?
V průběhu let jsem o tom přemýšlel a tohle je jedna věc, která mě napadala. Že je tam humor a nadhled, že se nebere tolik vážně. Na druhou stranu dnes i v Česku přibývá tvrdšího, „ulicovějšího“ rapu, kde humoru moc není. Asi bych to nechtěl zobecňovat.
Tak se zeptám jinak: Jste spokojený s tím, jak dnes rap v Česku vypadá a jakou tady má v rámci kultury pozici?
To jsou dvě hodně odlišné otázky. Co se týče stavu českého rapu, tak jsem v totální euforii, protože i díky práci na knize jsem si uvědomil, jak strašně barevná ta scéna aktuálně je. Máme tady spoustu různých přístupů, zvuků, labelů… O tom jsem vždycky snil – že nebude jedna výrazná kapela a ti, kdo ji kopírují. Z toho jsem absolutně nadšený a je to super. Jediné, co mi stále chybí, jsou
