Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Učitelé se musí naučit pracovat s nespravedlností. Dřív, než se něco stane, říká expertka na vzdělávání

„Neexistuje jiná čistá komunikace, než jsou emoce. Slovy se je pak už jen snažíme zjemnit,” říká Janette Motlová, autorka knihy Cigánka a ředitelka slovenského Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie. Foto: Dorota Holubová
„Neexistuje jiná čistá komunikace, než jsou emoce. Slovy se je pak už jen snažíme zjemnit,” říká Janette Motlová, autorka knihy Cigánka a ředitelka slovenského Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie. Foto: Dorota Holubová

Dětem říkáme, že projevovat emoce je špatné, že je to slabost, že lidskost je slabost, říká kriticky ředitelka slovenského Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie Janette Motlová. Právě emoce a jejich dopad na člověka jsou pro autorku knihy Cigánka, v níž popisuje svůj život mezi dvěma světy – romským a neromským –, jedním z hlavních témat. „Vnitřně se to ve mně dost bije. Přemýšlím, kolik z toho, čemu věřím, se může propsat do systémových změn. A také, zda jsme jako společnost už dostatečně dozráli,“ říká odbornice v reakci na teroristický útok v Bratislavě.

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

  • jak dlouho může teroristický útok v Bratislavě rezonovat ve veřejném prostoru i ve školách,
  • jak současný slovenský parlament odráží obraz tamní společnosti,
  • proč by se učitelé měli naučit mluvit o nespravedlnostech,
  • z jakých důvodů je podle odbornice dobré bavit se o emocích a empatii
  • i o tom, co se dnes můžeme učit od Romů.

Mezi témata, kterým se profesně věnujete, patří prožívání, práce s jinakostí, respektem k druhým – jak u žáků, tak učitelů a rodičů, potažmo společnosti jako celku. Věříte, že se právě těmto oblastem bude na Slovensku v návaznosti na tragické události v Bratislavě věnovat větší pozornost?

To, co se stalo u klubu Tepláreň, se mě dotýká velmi osobně, protože můj syn byl gay. Kdyby ještě žil, velmi bych se bála – strach jsem měla vždycky, teď by byl ale ještě umocněn.

Obdobně jsme v minulosti prožívali vraždu Anastázie Balážové (romské matky osmi dětí, která v roce 2000 zemřela po útoku na její rodinu v Žilině, pozn. red.). Tehdy jsme si mysleli, že to Slovenskem pohne. Ukázalo se ale, že šlo jen o takové dočasné téma a vůle ke změně chybí. V platnost vešel například antidiskriminační zákon – na to, abyste byli lidmi, ale žádnou legislativu nepotřebujete. Neexistuje zákon, který vám přikáže, abyste byli vnímaví nebo citliví, abyste byli člověkem. Neexistuje žádný zákon, jehož naplňování by nám zaručovalo víc lidskosti. A právě na tohle jsem v posledních dnech myslela.

A profesně?

Jako zástupce státní instituce to vnímám samozřejmě také. Pro Výzkumný ústav dětské psychologie a patopsychologie představuje prožívání ústřední téma.

Vnitřně se to ve mně dost bilo. Přemýšlím, kolik z toho, v co věřím, lze přetavit v práci uvnitř takové instituce. Kolik z toho, čemu věřím, se může propsat do systémových změn. A také, zda jsme jako společnost už

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Školství

Slovensko

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější