Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Díky nemoci jsem to mohl mít na háku, říká Bělobrádek. Své možné nástupce by nejradši rozmixoval a spojil

Předseda lidovců Pavel Bělobrádek. Foto: Adam Hecl, Deník N
Předseda lidovců Pavel Bělobrádek. Foto: Adam Hecl, Deník N

Po téměř devíti letech opouští Pavel Bělobrádek vedení KDU‑ČSL. Strana si na konci týdne zvolí nového předsedu. Bělobrádek v otevřeném rozhovoru pro Deník N přiznává, že byly chvíle, kdy straně téměř hrozilo, že bude muset prodat palác Charitas. Svůj návrat do vedení strany v budoucnu nepovažuje za pravděpodobný. Mluví i o své chorobě. Říká, že se kvůli roztroušené skleróze dostával do trapných situací, zároveň mu však nemoc dávala možnost „mít to na háku“.

Už máte vyklizenou kancelář. Jak bude probíhat další předávání agendy?

Je to spousta papírování, protože jsem statutárním orgánem. Musíme přepsat konta v bance a v dalších rejstřících. Musím předat i klíče, takže toho bude hodně.

Myslíte klíče od paláce Charitas?

Samozřejmě, ale jde i o další služební věci. Bude to probíhat ještě několik dní. Z titulu předsedy jsem třeba i ve správní radě našeho politického institutu.

Když jste statutárním orgánem, mohl byste palác prodat?

S generálním sekretářem nebo s prvním místopředsedou bychom skutečně mohli palác Charitas prodat a těch 200 milionů si rozdělit.

To nezní tak špatně.

Nezní, ale jak říkal Karel Klíma a jak je to i v Písmu: „Toto všechno ti dám, když se mi pokloníš.“ Pokušení je vždycky, ale já si z toho spíš dělal legraci. Spolustraníci měli nutkání Charitas prodat v roce 2011, když nebyly peníze, a já jsem rád, že jsme společně s generálním sekretářem tu zatáčku vybrali a nemuseli k tomu přistoupit.

Do čela jste skutečně nastoupil ve chvíli, kdy strana měla dluhy a byla pod hranicí vstupu do Sněmovny. Co pro vás tehdy bylo nejtěžší?

Nejtěžší a nejméně příjemné bylo, když se museli propouštět zaměstnanci. To probíhalo už za Michaely Šojdrové (tehdy úřadující předsedkyně strany, pozn. red.) a já to jenom dokončoval. V zásadě to ale řídil generální sekretář, který musel s těmi lidmi skutečně rozvazovat pracovní poměr.

Stranu jste postavil na nohy a dostal jste ji z dluhů. Teď ji máte někomu předat. Nebojíte se, že ji pohřbí nebo nepovede podle vašich představ?

To se může stát, ale věřím, že všichni tři uchazeči o post předsedy (Jan Bartošek, Marian Jurečka, Marek Výborný, pozn. red.) jsou kvalitní kandidáti, kteří si s tím poradí. Jsem připravený, pokud o to budou mít zájem, být jim nápomocen radou. Ale je přirozené, že to budou dělat jinak, než bych to dělal já. Je to v pořádku. Budu kandidovat do celostátního výboru, a pokud se mi něco líbit nebude, určitě jim nebudu okopávat nohy prostřednictvím médií. Že bych třeba poskytl Parlamentním listům rozhovor, jak to dělají špatně. Taky se mi to stávalo, nelíbilo se mi to a dělat to nebudu.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy jste zmínil, že si na vás mají dát spolustraníci pozor, protože po dvou letech objímání manželky se můžete vrátit zpátky. To jste myslel v nadsázce?

Ano, myslel jsem, že je musím trochu vystrašit. Je to samozřejmě v nadsázce – že když to nepůjde dobře, tak jako Miloš Zeman objímal deset let stromy na Vysočině, budu i já v Náchodě objímat svoji manželku a pak se vrátím. Ale nepředpokládám, že k tomu dojde.

Ale nevylučujete, že se do vedení strany vrátíte.

Vyloučit to nemohu,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější