Pohádka o chudých polích a pádu z vrcholu čínského vedení: vyšachovaný Chu Čchun-chua (59)
Si Ťin-pchinga všichni známe (a ještě poznáme). Kdo jsou však ti, kteří mu v novém Stálém výboru politbyra hrají druhé housle? Deník N představuje (staro)nové nejmocnější muže Číny. A také ty, jimž se zabouchly dveře těsně před nosem: Chu Čchun-chua měl kdysi být Si Ťin-pchingovým nástupcem. Ale s tím je teď konec.
Bylo nebylo, na středočínském venkově, uprostřed jara a polí provincie Chu-pej, se do chudé rolnické rodiny narodil chlapec. Psal se rok 1963, a tak měl štěstí v neštěstí – zažil kulturní revoluci, ale byl příliš malý, aby mu stihla rozvrátit školní léta tak jako těm, kdo přišli na svět v předchozím desetiletí.
A protože to byl chlapec nadaný, popadl štěstí za pačesy. Závěrečné středoškolské zkoušky složil jako premiant a na univerzitě se ponořil do studia čínského jazyka a literatury.
Pak nadanému chlapci otevřela náruč vládnoucí strana a on se v ní rozletěl do daleka. Tibet, Vnitřní Mongolsko, sever Číny i její bohatá jižní výspa, provincie Kuang-tung – tam všude ten chlapec pobýval, pracoval a vzkvétal.
A jak tak pilně pracoval, neunikl oku budoucího vladaře. Ten si ho všiml v Tibetu a vzal pod svá ochranná křídla. „Jednou po mně budeš vládnout ty,“ sliboval mu. Stačí trpělivě čekat a dál pilně pracovat; tvůj čas přijde.
Že to zní jako pohádka? Také že ano. I když nadaný chlapec a vladař opravdu existují: jmenují se
