Lukašenko přestává hrát chytrou horákyni, rozbití běloruské mantry o míru, klidu a pořádku se mu ale může vymstít
Komentář Soni Koškinové: Samozvaný běloruský vůdce Alexandr Lukašenko se dlouho držel běloruské mantry: válka za žádnou cenu. Tlak z Kremlu na něj ale sílil a on lavíroval, balancoval, vykrucoval se. Chtěl být zároveň s Ruskem a zároveň neutrální ve vztahu k válce proti Ukrajině. Zároveň dobrákem a zároveň pravou rukou válečných jestřábů. Zároveň prostředníkem při mírových rozhovorech a ve stejnou chvíli poskytovatelem servisu ruské armádě devastující ukrajinská města. Teď přišla chvíle, kdy hra na „ani nahý, ani oblečený“ definitivně končí.
„Chcete si projít hořem – prosím. Chopte se vlajky a jděte! Chcete, aby nastal klid a pořádek, aby bylo v domě teplo, aby ráno a večer bylo i něco k zakousnutí? Tak zatněte zuby a kupředu, dělejte to, co vám řeknu.“ S takovou výzvou se k běloruskému národu obrátil prezident Lukašenko. Stalo se to 20. října, na zasedání věnovanému přípravě prezidentských voleb, které se v Bělorusku mají konat v roce 2024.
V těchto několika slovech tkví veškerá podstata téměř třicetileté vlády Alexandra Lukašenka. Základ jeho společenské smlouvy, kterou uzavřel s běloruským lidem již v roce 1994, je velmi prostý. Zjednodušeně řečeno: stát vám zajišťuje přijatelnou životní úroveň, klid a fungující infrastrukturu. Vy se nepleťte do věcí státu, poslušně hlasujte ve volbách, neprovozujte aktivismus a nepožadujte dodržování vašich občanských práv.
Do určité doby toto schéma skvěle fungovalo. Opravdu velké,
