Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Ženy s postižením v Třeboni nechtěli, teď tu žijí bez problémů. Není to tak hrozné, uznává odpůrkyně

Květa Převrátilová (vlevo) a Olga Hajná bydlí v Třeboni od loňského září. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Květa Převrátilová (vlevo) a Olga Hajná bydlí v Třeboni od loňského září. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Na balkóně sídlištního bytu v Třeboni stojí dvě ženy a rozhlížejí se po okolí. „Těším se, až odjedeš na víkend a já tu budu sama,“ říká Květa Převrátilová kamarádce Olze Hajné. „Jsem ráda doma sama, mít chvilku klidu jen pro sebe. Nemám ráda hluk a křik, když je hodně lidí spolu,“ vysvětluje. Obě celý život prožily v ústavních zařízeních. Teď, krátce před důchodem, mají poprvé vlastní bydlení. Jejich sousedé měli původně z mentálně postižených žen ve své blízkosti obavy, které se ale nenaplnily.

Ústav pro ženy s mentálním postižením v jihočeské Pístině je už tři roky prázdný. Krajský úřad využil evropských peněz a přestěhoval všechny jeho obyvatele do domů v centrech nedalekých měst.

V Třeboni se to neobešlo bez protestů sousedů. Tři sta lidí podepsalo petici vyzývající město, aby pozemek pro stavbu domu u rybníku Svět neprodávalo. Dnes na promenádě mezi centrem a lázněmi žije dvanáct žen v chráněném bydlení a užívají si po letech strávených v izolaci ústavu ruchu města – chodí do práce, na nákupy, ke kadeřníkovi, potkávají se se sousedy.

„Ještě ne, Jitko. Práci pro tebe budu mít až v létě,“ volá Marie Ulrichová ze svého penzionu na jednu z nových obyvatelek sousedního domu. Přitom právě ona byla jednou ze signatářek protestu proti tomu, aby se ženy s postižením přestěhovaly do jejího sousedství.

V Třeboni se nakonec podařilo to, co v jihomoravské Svitávce zmařily protesty tamních obyvatel. Lidé s hendikepem tu bez problémů žijí společně s ostatními. „Věřila jsem, že to zvládnou, ale že tak lehce, to jsem si nedovedla představit,“ mluví o svých klientkách vedoucí domácností v Třeboni Zuzana Černá.

Klientky třeboňského chráněného bydlení jsou v mnoha činnostech soběstačné. S tím, co nezvládnou, jim pomáhají asistenti. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Reforma na věky věků

Péče o lidi s hendikepem byla v českých zemích koncem devatenáctého století na vysoké úrovni. Budovaly se ústavy pro choromyslné s tekoucí vodou i lékařskou péčí přímo v budově. Daleko od měst, v krásné přírodě, tak abychom měli všichni klid. Komunisté model převzali a zdokonalili v době, kdy už bylo jasné, že velké ústavy sociální práci nesvědčí. Zabili několik much jednou ranou:

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Pozitivní zprávy

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější