Přátelé vzpomínají na zavražděné: Matúš sázel vtipy každých pět minut, s Jurajem se každý toužil skamarádit
Čtyři kamarádi vzpomínají na Juraje Vankuliče a Matúše Horvátha zavražděné minulou středu v bratislavské Zámocké ulici. Byli zábavní, styloví, ale i hloubaví – Juraj miloval poezii a Matúš maloval.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Poslední knihou, kterou si Juraj Vankulič (26) koupil, byla sbírka básní od básnířky Rupi Kaurové. Lidé z bratislavského baru Teplárna ho znali jako showmana a extrovertní ikonu Teplárny, ale jeho nejbližší kamarádi vědí, že se často uzavřel do sebe a četl si. Nejraději recitoval úvodní slova básně americké básnířky Maye Angelouové.
„I am grateful to have been loved and to be loved now and to be able to love, because that liberates. Love liberates. It doesn’t just hold – that’s ego. Love liberates.“
Juraj báseň recitoval v originále, mluvil skvěle anglicky. Ve volném překladu slova básnířky znamenají toto: „Jsem vděčná, že jsem milována a že dokážu milovat, protože to osvobozuje. Láska osvobozuje. Netrvá sama od sebe – to je ego. Láska osvobozuje.“
Zároveň platí, že Matúš Horváth (22) by při takovém recitálu pravděpodobně reagoval ironickým komentářem, kterým by všechny rozesmál. Přestože i on sám podle slov básně žil. Měl za sebou těžké období a teprve v posledních měsících se začal cítit dobře. Začal pracovat v Teplárně jako číšník a našel si dobré kamarády. O víkendu plánoval výlet do Budapešti, ale sbalit se už nestihl.
Ve středu v noci devatenáctiletý útočník Juraj K. Matúše a Juraje zastřelil a postřelil jejich kamarádku. Stalo se to u lavičky, na které Juraj
