Žije poezie? Ano, bez finančního zisku, ale se stále mladší čtenářskou i tvůrčí základnou. A nebojí se ani témat války a covidu
Okruh čtenářů poezie se rozšiřuje, zejména v nejmladší tvůrčí a čtenářské básnické obci. Čím se živí současní čeští básníci a kde dnes poezii číst, když z médií i veřejného prostoru téměř vymizela?
Součástí výběru patnácti knih Velkého knižního čtvrtka byla minulý týden i básnická skladba Pustá země od T. S. Eliota v novém překladu Petra Onufera. Šlo o vůbec první poezii zařazenou do této propagační akce.
Podle anotace nakladatelství Argo je Pustá země pravděpodobně nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, především v kontextu anglofonní poezie. Poprvé vyšla v roce 1922, aktuální české vydání je tak i příspěvkem ke stému výročí.
„Připadalo nám, že nové vydání v novém překladu je vhodnou příležitostí konečně do výběru Velkého knižního čtvrtka zařadit i poezii. A podle prvních ohlasů se zdá, že jsme se nemýlili,“ říká obchodní ředitel Kosmasu Ctirad Fuchs, který před jedenácti lety stál u zrodu VKČ.
Básně nejsou v knihkupectvích zrovna čtenářsky vyhledávaným artiklem. Podle Fuchse v porovnání s beletrií zájem o poezii zaostává, díla některých básníků se ale prodávají poměrně dobře.
„Hlavně klasika, jako jsou „prokletí básníci“ Rimbaud a Baudelaire, nesmrtelný Havran E. A. Poea nebo díla K. J. Erbena,“ vypočítává Fuchs. Zájem je ale podle něj i o současné autory, jako jsou například Ivan Wernisch, J. H. Krchovský nebo Petr Hruška.
Poezie není slonovinová věž
Asi nejviditelnější aktivitou na poli současného vydávání poezie je Edice poezie nakladatelství Odeon. Vychází už dva roky a aktuálně má už desítku svazků, zatím posledním jsou Deště Maierniggu od mladé básnířky Kláry Goldstein.
Editorkou celé edice je básnířka Olga Stehlíková, podle níž je poměrně náročné básnickou tvorbu dostat k novým čtenářům. „Pro celoplošná denní média není atraktivní literatura jako taková, spisovatelé jako takoví, a pokud, pak maximálně čerstvá próza. Poezie pak působí jako
