Můj Vůdce, ve Štrasburku schválili článek 13. Radši se nedívejte, co to provedlo s internetem
Komentář Filipa Rožánka: Víte, jak se Hitler dozvěděl o schválení reformy autorských práv v Evropské unii? Než tu otázku odmítnete jako historicky naprosto absurdní, ještě počkejte. Někteří lidé se bojí, že pokud by na takové téma vytvořili virální video s použitím známé scény z filmu Pád třetí říše, měli by z toho průšvih.
Ne kvůli zesměšňování Adolfa Hitlera nebo zlehčování fenomenálního uměleckého výkonu zesnulého herce Bruna Ganze. Ale kvůli tomu, že by použili úryvek z 15 let starého filmu, díky kterému už na internetu kolují tisíce memů na nejrůznější témata. Jenže ty vznikly ještě před tím, než Evropský parlament odhlasoval nová pravidla copyrightu pro digitální služby.
Spojení slov Evropská unie a směrnice obvykle nutí lidi zívat. Ale kolem reformy autorských práv se strhla nevídaná bouře emocí. Bojovalo se za svobodný internet, vyzývalo se k jeho záchraně, mluvilo se o cenzuře a ničení moderních digitálních služeb. Většina lidí poprvé zjistila, že europarlament přijímá nějaké směrnice, které mají jednotlivé články – a mezi nimi i článek 13, který se týká protipirátských opatření při nahrávání obsahu na internet.
Vážně tedy nastal konec všech fórů o Hitlerovi v bunkru, kterému jeho generálové nosí samé špatné zprávy? Je článek 13 vrah internetu a stane se díky němu z webu smutné místo, kde jsme všichni pod dohledem, abychom náhodou někomu nešlápli na copyright?
Než vyrazíte na barikády bránit volnost, rovnost a bratrství, dovolím si nabídnout svůj pohled člověka, který je rozkročený mezi starými a novými médii. Ctím to, že
