Většina lidí chce zemřít ve vlastní ložnici. Co to obnáší pro rodinu?
Až 80 procent lidí v Česku chce zemřít doma. Díky mobilním hospicům mohou blízcí umírajícím tuto prosbu snáze splnit. Přesto ale většina zátěže zůstává na rodině. Deník N zjišťoval, na co všechno se musí příbuzní připravit, pokud se rozhodnou strávit poslední chvíle se svými blízkými v domácím prostředí.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Zdeňce Znamenáčkové zemřel manžel loni v červenci. Ve svých 87 letech se o něj dokázala postarat až do jeho posledních chvil doma. „Nikdy jsem netušila, že budu umět dávat injekce s morfinem, že budu manžela schopna čtyřikrát denně převlékat, vstávat s ním několikrát za noc. Bez sestřiček a pečovatelek z domácího hospice bych to ale vůbec nezvládla,“ popisuje.
Se svým manželem žila od roku 1954, tedy plných 67 let. Ke konci života byl kvůli nádoru s metastázemi několikrát hospitalizovaný v nemocnici. Pokaždé si platila pokoj, aby tam mohla být s ním. Nikdy by ji proto nenapadlo, že by se svým mužem nebyla i v jeho posledních dnech.
„Pokud si představíte, že váš zlatý člověk umírá v nemocnici, kde ho během noci nikdo nepřevlékne… A pak mu jenom přinesete kytku na hrob?“
Když se dozvěděla o mobilním hospici sv. Štěpána v Litoměřicích, definitivně se rozhodla, že se o manžela postará doma. „Sestřičky a pečovatelky k nám docházely pravidelně, všechno mě naučily. Když bylo potřeba, přišly i v noci. Mohla jsem jim kdykoliv zavolat a poradit se. Ani příbuzný by vám takhle nepomohl, protože by nevěděl, co má dělat,“ říká.
Byla moc ráda, že v posledních dnech už její muž nemusel podstupovat žádná zbytečná vyšetření. „Řekli mi, že už ho nebudeme trápit neustálými odběry krve a moči. Když už úplně ke konci nechtěl jíst
