Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Infiltroval se do mocného ultrakonzervativního spolku: Říkají, že církev už prohrála a oni musí zabrat její místo

Německý spisovatel Tobias Ginsburg se bavil s islamisty, neonacisty i ultrakonzervativními hnutími. Foto: Jean Marc Turmes
Německý spisovatel Tobias Ginsburg se bavil s islamisty, neonacisty i ultrakonzervativními hnutími. Foto: Jean Marc Turmes

Posledních třináct let se spisovatel Tobias Ginsburg setkává s lidmi, od kterých by se jiní raději drželi dál. Chodí na čaje s islamisty, opíjí se s neonacisty. Pak o tom píše knihy, v nichž líčí, jak tito lidé přemýšlí, jak vypadají a jak podobné organizace fungují. Ve své poslední knize se vydal mimo jiné do polského sídla vlivného institutu Ordo Iuris. Ten má napojení na konzervativní a pravicové politiky, církev a podobná hnutí v Evropě i ve světě, pro něž vytváří „kuchařky“, jak v různých zemích prosazovat zákazy potratů, omezovat práva sexuálních menšin nebo zabránit přijetí Istanbulské úmluvy.

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

  • Co musel spisovatel udělat, aby se dostal k jednacímu stolu se zástupci vlivné ultrakonzervativní organizace.
  • Jak setkání probíhala a o co těmto lidem skutečně jde.
  • Jaké k tomu využívají nástroje.
  • Kde slaví úspěchy.
  • A jak se tomu bránit.

Co vás vlastně přimělo infiltrovat se do organizace Ordo Iuris?

V roce 2019 jsem začal zkoumat podivné i extrémně nebezpečné napojení fašistické a krajně pravicové ideologie na antifeminismus, antigenderismus a touhu po ryzí maskulinitě. To spojení není nové, je to jedna ze základních myšlenek posilujících fašismus.

S nástupem krajní pravice na celém světě jsme ale mohli vidět, jak tento rozměr nabývá na významu: Teroristé a vrazi říkají, že zabíjejí kvůli konci tradičních hodnot, rodin a maskulinity. Politici jako Donald Trump, brazilský prezident Jair Bolsonaro nebo krajně pravicoví politici z Polska a Maďarska o těchto tématech populisticky hovoří a stávají se pro ně extrémně nebezpečným nástrojem, jak dostat krajně pravicovou ideologii do takzvaného politického centra společnosti.

Posledních třináct let zkoumám v utajení antidemokraty a fašisty a znám všechna témata diskusí, která se snaží nastolit (talking points, pozn. red.): kulturní marxismus, zlé „trans agendy“, drogy dělající z našich dětí homosexuály a podobně. Znal jsem to dlouho od neonacistů a bláznivých konspiračních teoretiků, kteří věří, že Země je dutá. A najednou to začalo zaznívat ze středu společnosti!

Při svém zkoumání jsem se setkal s aktéry krajní pravice v Německu a USA. Chtěl jsem i do Ruska a do Maďarska, ale kvůli pandemii jsem neměl tolik času. Tak jsem se rozhodl, že musím do Polska – je Německu blízké nejen geograficky, ale trochu i kulturně. A to, co se tam děje v posledních osmi letech, je velmi znepokojivé.

Nakonec jste se dostal až k lidem z Ordo Iuris ve Varšavě. Strávil jste celé odpoledne s představiteli hnutí v jejich sídle v nejvyšším varšavském mrakodrapu – Paláci kultury a vědy. Abyste se tam dostal, vytvořil jste si alter ego – Antona Schneidera – a fiktivní organizaci. Jak to tedy bylo?

Moje postava byla příšerná lidská bytost: zuřivý antifeminista, hardcore krajně pravicový aktivista a networker (člověk, který se snaží v daném prostředí získat co nejvíc kontaktů a ty mezi sebou dále propojovat, pozn. red.). Vytvořil jsem vlastní fiktivní organizaci při německé krajně pravicové straně AfD. Pojmenoval jsem ji MAfD, což je zkratka pro „Men for the AfD“ a v němčině zní docela vtipně – „Kraft“ znamená síla, „Macht“ zase moc a „Maft“ je legrační mix. Udělal jsem také webovou stránku s těmi nejhloupějšími a nejbrutálněji mizogynními citáty krajně pravicových politiků v Německu a malé logo. Na to jsem velmi pyšný. Vypadá trochu jako napůl vztyčený penis.

Pak jsem začal volat Ordo Iuris do Varšavy a do Bruselu, kde mají jedny ze svých kanceláří. Poslal jsem jim asi tři dopisy. A taky fax – nevěděl jsem, že je to v roce 2020 možné.

Po dvou týdnech mi přišel e-mail a najednou jsem si povídal s tehdejším viceprezidentem doktorem Tymoteuszem Zychem o politické korektnosti, lobby homosexuálů, feministické agendě a diskriminaci nás heterosexuálních mužů. Zmínil jsem, že mám nějaké peníze, a najednou mě pozvali. O dva týdny později jsem seděl v historickém mrakodrapu uprostřed Varšavy.

Setkal jste se tam s viceprezidentem Tymoteuszem Zychem a jeho kolegou, kterého jste v knize pojmenoval Witold Warszawský – původní jména necháváte jen veřejně exponovaným figurám. Jak jste se při té návštěvě cítil?

Už třináct let se setkávám s lidmi, na které byste si měli dávat pozor. Piju čaj s islamisty a opíjím se s neonacisty. A byl jsem uvnitř všech druhů nenávistných a krajně pravicových sítí. Ale je vždycky o něco strašidelnější, když potkávám lidi, kteří mají peníze, moc a 

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Kontext N, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější