Rozhovor se slovenskou prezidentkou Čaputovou: Takhle se vládnout nemá a nedá
Alibismus si teď nemůžeme dovolit. Pokud slovenská vláda neumí vládnout, tak vládnout nemá, řekla po vraždě v bratislavské Zámecké ulici prezidentka Slovenské republilky Zuzana Čaputová.
V rozhovoru prezidentka Čaputová mimo jiné mluví o tom,
- jaká je na Slovensku úroveň nesnášenlivosti vůči odlišnosti,
- jakou odpovědnost za to mají politici i ona sama,
- co říká na výroky vládních a parlamentních politiků z poslední doby, které můžou podporovat nenávist,
- co ona dělá pro zlepšení poměrů ve společnosti
- jak Slováci respektují pravidla včetně například těch dopravních,
- že je sama terčem výhrůžek smrtí a jak se k nim staví;
a podobně.
Je ještě Slovensko bezpečná země pro všechny lidi bez rozdílu?
Je evidentní, že poté, co se stalo (ve středu) v noci, jako by Slovenská republika nebyla schopna zajistit bezpečí pro všechny. Myslím, že je třeba se na to podívat v širším kontextu a jít alespoň trochu do historie.
Odborníci na škále od duševního zdraví, sociologie až po právo už léta upozorňují na to, že se ve veřejném prostoru, v diskusích, zejména na sociálních sítích, ale i ve veřejných projevech politiků toleruje nenávistný projev ve verbální rovině, bez jakékoli odezvy a už vůbec ne trestněprávní.
Jako by stát nebyl schopen zajistit bezpečí, přestože zde jsou známky a signály, že někdo má nenávistné projevy nebo dokonce vyhrožuje zabitím, což je trestný čin.
Přestože tomuto čelíme dlouhá léta a upozorňujeme na to, se nestalo dostatečně mnoho konsekventních skutků v podobě trestněprávních odsuzujících rozsudků, které by měly odstrašující a preventivní účinek. Z tohoto důvodu rozumím, a po (středě) obzvláště, že LGBTI komunita se necítí bezpečně.
Přijela jste na rozhovor přímo z Teplárny. Majitel baru říkal, že velká část lidí z celého Slovenska buď svou sexuální orientaci skrývá, nebo přijíždí žít do Bratislavy, anebo odjíždí žít do Prahy. Když si dělali průzkum, většina mladých lidí s jinou sexuální orientací chce odejít do zahraničí. Doporučili byste dnes komunitě LGBTI žít na Slovensku?
Jsou to obtížné otázky. Jsem prezidentkou Slovenské republiky, kterou považuji za svůj domov a chci dělat všechno proto, aby z ní lidé neodcházeli – a aby se ti, kteří jsou na zahraniční zkušenosti, vrátili zpět domů, neboť Slovensko to velmi potřebuje. Zároveň lidsky rozumím, že se zde tito lidé necítí bezpečně, necítí se akceptovaní, nemluvě dokonce o ohrožení jejich života, jak ukázala středa.
Na svých zahraničních cestách se setkávám s lidmi, kteří tam žijí a obzvláště jsou studenty vysokých škol. Zmínila jsem v rozhovorech, že neuvádějí jako důvod toho, že se neplánují vrátit, platové podmínky nebo pracovní příležitosti. Uvádějí jako důvod často netolerantnost společnosti. Jsou to mladí lidé, kteří už zažili jinou míru akceptace v zahraničí, nejen v případě LGBTI, ale jakoukoli toleranci k názorům, respekt k druhému, k jeho vzezření, názoru, pohledu.
Toto je něco, co jim je v zahraničí dopřáno víc. Mnohé sociologické průzkumy hovoří o tom, že míra akceptace a tolerance vůči jinakosti na Slovensku je nižší v porovnání s
