Deník N

Nouzový návrat nám ukázali na nákresech, posádka nezmůže nic, vzpomíná na kosmonautský výcvik Oldřich Pelčák

Na snímku Oldřich Pelčák, foto: Matěj Baťha, zdroj Wikimedia Commons
Na snímku Oldřich Pelčák, foto: Matěj Baťha, zdroj Wikimedia Commons

Oldřich Pelčák je jedním ze dvou Čechů, kteří prošli kosmonautským výcvikem. V jeho rámci se spolu s Vladimírem Remkem v 70. letech seznamovali i se situací, kdy po startu rakety dojde k přerušení letu a nouzovému přistání po balistické dráze. „Nastává u toho velké přetížení, letci jsou na ně ale cvičení,“ říká v rozhovoru pro Deník N.

Když jste se v 70. letech připravovali na let do vesmíru v rámci sovětského programu Interkosmos, jak jste se cvičili na případný nouzový návrat, tedy scénář, který zažili kosmonauti dnes?

Znali jsme to jen teoreticky, z nákresů, o nacvičení nemohla být řeč. Ono to ani nejde: systém byl nastavený zcela automaticky, jako kosmonauti bychom neměli šanci vůbec něco udělat. Zasáhne buď automat, případně pozemní obsluha, která sleduje raketu, když ještě stojí na rampě. Jako kosmonaut uvnitř ale nemáte nárok.

Nějaké videozáběry vám při té instruktáži ukázali?

To ne. Možná nějaké existovaly, pak ale byly ukryté v sejfu. Šlo zkrátka o to, abychom teoreticky věděli, co se může dít. Což stačilo, protože v té situaci nemáte šanci to jako kosmonaut ovlivnit.

Právě v roce 1975 k jednomu podobnému případu došlo. Jak to tehdy bylo?

Kosmonauti Oleg Makarev a Vasilij Lazarev měli skutečně podobný problém a naštěstí při nouzovém přistání neskončili v Číně, která tehdy se Sovětským svazem neměla příliš dobré vztahy. Když přistáli na Altaji, zjistili, že jejich návratová kabina je nad propastí a od pádu ji zadržuje jen vrchlík padáku, který se zachytil za skálu.

Při takovém návratu byli patrně vystavení velkému přetížení.

Samozřejmě, ale dá se to přežít, my letci jsme odolní. Může se stát, že u toho člověk ztratí vědomí. Makarov a Lazarev byli v okamžiku přerušení letu už ve velké výšce, vyprávěli pak, že to přetížení bylo značné. (Udává se, že mimo nejvypjatější „špičku“ čelili tehdy kosmonauti extrémnímu přetížení 14-15 G, pozn. red.)

U nynějšího nouzového přistání se zatím mluví o tom, že přetížení nebylo tak drtivé. I když pro běžného smrtelníka je udávaných 6-7 G také hodně.

To nemohu posoudit, je otázka, jestli je to pravda. Myslím, že pokud šlo o balistický sestup, mohlo to být i více než 7 G, ale je to můj názor. Musíme počkat na data z telemetrie, nemá cenu spekulovat.

Co se tedy – aspoň podle toho, co nyní víme – mohlo přihodit?

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Vesmírné lety

V tomto okamžiku nejčtenější