Reakce redaktorek feministického webu Druhá : směna na komentář Milana Petráka
Jako redaktorky feministického webu Druhá : směna vítáme kritiku. Myslíme si totiž, že v naší společnosti obecně nejsme zvyklí:é systematicky reflektovat struktury, ve kterých žijeme, a obsah, který konzumujeme, aniž okamžitě přejdeme k osobním útokům na jedné straně a k pocitům ublížení a raněných eg na straně druhé. Jsme si také vědomy:i, že bez kritiky ze strany našich názorových oponentů:ek se přestaneme posouvat dál.
Po vlně pozitivních reakcí a prostoru v rozhovorech, který nám poskytla přední česká média jako Radio Wave, Mediář nebo Deník Alarm, jsme rády:i, že první negativní kritika Druhé : směny vyšla právě v Deníku N. Považujeme ho totiž za kvalitní a finančně nezávislé médium. Myslíme si ale, že názorový text o Druhé : směně se opírá o argumenty dezinterpretující články publikované na našich stránkách, shazuje naši aktivistickou zkušenost, přistupuje k obsahu i autorstvu web měsíčníku s paternalistickou rétorikou a mylně redefinuje samotný pojem feminismus.
Nepochopení rodinného abolicionismu
Čtenářstvo Deníku N si (na rozdíl od Druhé : směny, která je financovaná Nadací Rosy Luxemburgové) předplácí exkluzivní obsah. Názorový text přitom zkopíroval citace z našeho měsíčníku, s nimiž sice nesouhlasí, nenabízí ale žádné substantivní argumenty, kterými by svůj postoj podpořil. První polovina textu kritizuje naše číslo o rodinném abolicionismu, v němž jsme vycházely z přední světové teoretické literatury od Charlese Fouriera, Alexandry Kollontai, Audre Lorde či Angely Davis po současné myslitelky, jako jsou Ruth Wilson Gilmore, Silvia Federici, Kim Tallbear, Kathi Weeks nebo Sophie Lewis.
Ukázaly jsme také možnosti jiných vztahových uspořádání na praktických příkladech, a to jak v rámci čtyř textů na našich stránkách, tak v infografikách a memech na sociálních sítích. Nezpochybňujeme, že číslo bylo radikální a přineslo téma, které většina čtenářstva do té doby neznala. Je legitimní s ním nesouhlasit a označovat ho za příliš striktní.
Čekaly bychom nicméně, že taková kritika nebude opřena jen o dojmy a světonázor autora, ale naopak bude intelektuálně vyzývavá, stimulační a ukáže protiargumenty vysvětlující, proč by měla být nukleární rodina univerzálním a jediným státem podporovaným modelem vztahů. Takový typ intelektuální výměny na Druhé : směně vítáme. To se ale bohužel nestalo.
Naprosto scestná nám pak připadá část textu o „nechtěném rasismu“, uvozená odkazem na náš facebookový příspěvek k feministické škole brněnského aktivistického kolektivu Sdruženy, jehož členkami jsme. Zmíněná škola kultivuje demokratickou diskusi mezi mladými lidmi a demokratizuje vzdělávání, které se k mnohým z nich nedostane. Díky štědré podpoře Nadace Rosy Luxemburgové ji totiž členky a členové Sdružen pořádají zdarma.
Na setkání během minulého týdne, z něhož vznikl citovaný facebookový příspěvek Druhé : směny, jsme s účastnictvem Feministické školy probíraly:i i státní biopolitiku. Vlády napříč zeměmi V4 totiž praktikují eugenický natalismus projevující se v podpoře partikulárních rodin, které naplňují daný model (nukleární, bílé, hetero svazky) na úkor všech ostatních.
Společně jsme probíraly:i třeba protiprávní sterilizace romských žen, zamýšlely:i se nad naší neochotou pomoci afghánským a syrským uprchlíkům a uprchlicím během uprchlické krize v roce 2015 nebo nad současnou diskriminací romských uprchlíků a uprchlic z Ukrajiny. Diskutovaly:i jsme také o příčinách neochoty uzákonit manželství pro všechny nebo o nehumánních zákonech, které nutí české trans* a nebinární osoby ke sterilizacím.
Ani během školy, ani na stránkách a sociálních sítích Druhé : směny přitom nenaznačujeme, že „příslušníci LGBT+ komunity podávají horší ekonomické výkony“ nebo že „Romové a další menšiny jsou ‚nemakačenka“‘, jak je tvrzeno v textu v Deníku N. Sdruženy navíc jako jediný kolektiv v Brně uspořádaly demonstraci proti nelidskoprávnímu zacházení s romskými uprchlíky a uprchlicemi na Hlavním nádraží, o kterém pro Deník N psala novinářka Jana Ustohalová. Osočování redaktorek Druhé : směny z „nechtěného rasismu“ nám proto připadá difamační.
Paternalizování autorek
Deník N je liberální médium, které se hlásí k demokratickým hodnotám, otevřené společnosti a pluralitě názorů. Proto jsme zaskočené, že publikuje názorový článek, jenž k tvůrkyním jiného média přistupuje s blahosklonností patrnou již v označení jedné z redaktorek jako „kolegyně chorvatského původu, zkušené publicistky“, přestože sama „kolegyně“ dlouhodobě publikuje texty v Deníku Alarm, Kapitálu, Glosolalii a dalších médiích.
Podobně ironicky milostivý tón se prolíná celým textem, viz například tvrzení: „Není pochyb, že autorky svůj výrok takto nemyslely. Pouze si ho nepromyslely a plny aktivistického nadšení ho publikovaly.“ Nebo tvrzení: „Lze spekulovat, že nejsou spokojeny se svými životy, chtějí je změnit a mají pocit, že se to neobejde bez změny celého jejich okolí, ne-li celého světa.“
Dehonestačně mluví také o jedné z ilustrací červencového čísla věnovaného reprodukční spravedlnosti. Ilustraci, kterou vytvořila laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého Marie Lukáčová, označuje jako „výstřední kresbu pěti různobarevných pěstí trčících z krví zbrocené menstruační vložky“, aniž zmiňuje jméno umělkyně. Paternalismus podle nás vylučuje demokratickou diskusi, v rámci níž jsme si rovni:y.
Lidé, kteří se ho dopouštějí, se totiž z pozice údajné morální nadřazenosti sklání k druhým, aby je poučili o tom, že jejich názory a hodnoty nejsou správné. Taková stylistika textu nám nápadně připomíná praktiky minulého režimu, který kádroval své názorové odpůrce. Normalizační rétoriku bychom na stránkách tak kvalitního média, jako je Deník N, opravdu nečekaly.
S úsměvem reagujeme také na část titulku, která hovoří o „méně zamilovanosti“. Ujišťujeme redakci Deníku N, že autorstvo Druhé : směny miluje dost, lásku totiž nelimituje na monogamní hetero svazky a romantickou lásku staví na roveň přátelství a mezidruhových vztahů.
Na závěr bychom chtěly ke slovnímu spojení „radikální ultrafeminismus“, které se v článku opakuje, podotknout, že slovo radikální pochází z latinského radicus, tedy „jdoucí ke kořeni problematiky“. A přesně o to se naše médium snaží.
Ve Druhé : směně usilujeme o kultivaci feministického diskurzu, přinášení nových myšlenek nebo objevování materialistických perspektiv témat, která všichni a všechny známe. Chceme vytvářet intermediální prostor sounáležitosti a péče a s citlivostí přistupovat s různým životním zkušenostem, aktivismu i klimatu. Pravděpodobně se jedná o ten „ultrafeminismus“, o němž autor textu hovoří.
Autorky jsou redaktorkami feministického webu Druhá : směna.
Deset let bylo dlouhých, ale kniha o tom, čeho všeho byl Miloš Zeman ve funkci prezidenta schopen, co jsme dopustili a co bychom ve vlastním zájmu neměli zapomenout, vychází krátce po jeho konci v úřadě. Při příležitosti jejího křtu pořádáme v úterý 4. dubna od 19.00 debatu v Knihovně Václava Havla. Hosty budou Jan Kudláček, autor knihy, Zdislava Pokorná, investigativní reportérka Deníku N, a Michael Žantovský, bývalý politik, diplomat a současný výkonný ředitel Knihovny Václava Havla. Moderovat ji bude redaktorka Deníku N Renata Kalenská.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.
