Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Krocení internetových obrů: jak europoslanci změnili autorské právo a k čemu to povede

Europoslanec Axel Voss byl v Evropském parlamentu hlavním tahounem novely. Foto: Olaf Kosinsky, Wikimedia Commons
Europoslanec Axel Voss byl v Evropském parlamentu hlavním tahounem novely. Foto: Olaf Kosinsky, Wikimedia Commons

Po pár letech vyjednávání budou mít členské státy Evropské unie nový autorský zákon. Jednotný a uzpůsobený realitě digitální společnosti. Měl by pomoci vydavatelům médií a tvůrčím pracovníkům, zaplatit to má Google, Facebook a další platformy. Vydělá na tom společnost jako celek? To zatím neví nikdo.

Evropský parlament dnes schválil copyrightovou novelu, která může podstatně ovlivnit fungování internetu v Evropě. Hlasování je výsledkem několika let sporů a jednání, kde byly v sázce zejména obchodní zájmy amerických internetových firem a evropských médií.

Výsledek hlasování je velkým vítězstvím zastánců novely, zejména německého europoslance Axela Vos­se (CDU, v Evropském parlamentu blok EPP), který byl ve finální fázi zpravodajem novely a jejím hlavním tahounem.

Novelu schválilo plenární zasedání Evropského parlamentu dne 26. března. Pro novelu bylo 348 europoslanců, proti ní 274. (Z 21 českých europoslanců byli 2 pro, 13 proti, 5 se zdrželo a jeden se nedostavil.) O pozměňovacích návrzích, které by celý proces ještě zpomalily, se parlament rozhodl nehlasovat. V problematice copyrightu v Evropě tak nastává zásadně nová situace.

Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu, jak se přijatý předpis oficiálně nazývá, není ani zdaleka formalita. Ve hře jsou především peníze – nikdo neví kolik, ale předpokládá se, že hodně peněz. Jedním z hlavních důsledků směrnice má totiž být, že tzv. agregátoři obsahu, tedy firmy jako Google, Face­book či Seznam, budou muset platit licenční poplatky médiím, z nichž přebírají texty či obrázky.

Mezi zastánci novely jsou největší evropské vydavatelské domy. Slibují si od ní, že aspoň částečně napraví situaci, kdy agregátoři de facto parazitují na jejich obsahu, protože ho využívají ke zvyšování vlastní návštěvnosti a jako nosič reklamy.

V debatách o směrnici se často směšují oba nejspornější články novely. Článek 11 se týká toho, co je popsáno výše, tedy plateb za citace. Jiné problematiky se týká článek 13. Ten ukládá provozovatelům téměř všech webů za povinnost likvidovat případný pirátský obsah, nahraný uživateli, bez upozornění a okamžitě; na rozdíl od nynější situace, kdy jim tato povinnost nastává až po upozornění majitele práv – nejsou tedy povinni neustále sledovat, co jim kdo na web nahraje. Toto opatření se týká webových úložišť, ale také služeb typu YouTube.

Příznivci, odpůrci, dobré a špatné důvody

Obě zmíněná ustanovení jsou reakcí na faktickou situaci na webu, kde majitelé práv – ať jde o média, anebo o nahrávací a filmové společnosti – přicházejí o peníze, které často dostane někdo jiný. Obě také vlastně nejsou žádnou zásadní novinkou. Nerozšiřují stávající pojetí autorského práva, jen ho upřesňují pro digitální svět a usnadňují jeho vymahatelnost.

Evropský parlament v Bruselu… Foto: Steven Lek, Wikimedia Commons

Proč je kolem nich tolik napětí? Hlavní důvody jsou dva a je třeba je od sebe pečlivě oddělit. Prvním jsou obchodní zájmy zmíněných agregátorů. V posledních letech se ustálil zvyk, že tyto firmy používají výňatky a citace z médií zcela volně: v čistě agregačních službách jako Google News, ve výsledcích vyhledávání na hlavní stránce Googlu i v podobě neomezeného uživatelského sdílení mediálního obsahu na Facebooku.

Tento stav vznikl jednak v důsledku určitého právního vakua – výklad autorského práva pro digitální prostředí bývá velmi rozmanitý –, jednak proto, že z hlediska zájmů není situace jednoznačná. Neplacené citace médiím současně škodí i pomáhají; pomáhají proto, že upozorňují na jejich obsah, umožňují ho vyhledat. Silné agregátory, tedy právě Google a Facebook, na tento argument vždy spoléhaly.

Tím se dostáváme k druhému důvodu odporu proti novele. Jsou jím obavy některých uživatelů, že se internet nenávratně změní: že v mediálním obsahu nepůjde hledat vůbec nebo jen s obtížemi, že se ztíží fungování komunitních projektů jako Wikipedia či GitHub.

O méně čistých motivech, k nimž patří například ztížený přístup k pirátským kopiím filmů, se nahlas nemluví, ale bezpochyby také hrají svou roli.

Politická podpora novely byla a je nejednoznačná, nekopíruje obvyklé hranice mezi politickými stranami. Novelu nepodporují Piráti, liberálové, ale také například komunisté, podporují ji konzervativní a některé středové strany.

Rozsah nejistoty

Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu je formulována v některých bodech velmi obecně, což odpovídá právní filozofii EU. Na rozdíl od nařízení, která v členských zemích Evropské unie platí přímo, vstupují směrnice v platnost tím, že je členské státy ve stanovené lhůtě zabudují do svého právního řádu.

… a Googleplex v Mountain View v Kalifornii. Sídla dvou velmocí.Foto: Robbie Shade, via Flickr

Směrnice nepředepisuje, jakým způsobem se to má stát, pouze určuje, jakého výsledku se má dosáhnout. (Pokud členský stát tuto povinnost ignoruje, může s ním Evropská komise vést řízení o nesplnění povinnosti a případně mu uložit pokutu, často citelnou.)

Některé důležité detaily novela specifikuje. Z povinností dle článku 13 existuje výslovná výjimka např. pro Wikipedii (ne však z článku 11, který je pro její fungování také důležitý).

Novela také stanoví, že neomezuje sdílení „memů a gifů“. A co je důležité, říká jasně, že samotný hyperlink není citací a že jej lze používat beze všech omezení. (Článku 11 se dřív zjednodušeně říkalo „link tax“, tedy daň z odkazu, protože i o takové možnosti se mluvilo, nyní je jasné, že tento název je neopodstatněný a matoucí.)

Spornou záležitostí je a bude rozsah zpoplatňované citace. Velmi krátké citace zpoplatněny být nemají, novela ovšem nikde neříká, co znamená „velmi krátký“ (v anglickém znění „very short extract“ nebo „individual words“). Tyto krátké citace pak může používat např. Google na vyhledávací stránce nespíš podobně jako dosud.

Žádná „daň z odkazu“

Zastánci směrnice z řad europoslanců věnovali velké úsilí tomu, aby vyvrátili nepřesný názor, že weby musí povinně zavést tzv. obsahové filtry. Tím se rozumí software, který při nahrávání uživatelského obsahu kontroluje autorská práva (představme si opět YouTube). Takový software může být náročný a drahý, přinejmenším proto, že bude neustále potřeba aktualizovat jeho databáze. Nasazení filtrů by tak mohlo být obtížné a likvidační pro malé firmy. Nikoli pro giganty typu YouTube, kde je už mají i bez zákonné povinnosti.

Propagátoři novely správně poukazují na to, že povinnost používat filtry v ní nikde není stanovena. Novela předepisuje cílový stav, nikoli prostředky, jimiž se ho má dosáhnout – ani technické, ani právní. Potíž je v tom, že jiné prostředky než automatická filtrace pro popsaný účel nestačí, pokud objem provozu přesáhne určitou mez. To znamená, že bohatší firmy budou proti menším ve výhodě.

Co bude dál

Výsledek hlasování v Evropském parlamentu musí nyní ještě potvrdit Rada EU, což v případě této směrnice bude podle bruselských zdrojů čistě formální akt, neboť je předjednaný na základě znění, které EP schvaloval.

Jak hlasovali o novele autorského zákona čeští europoslanci

Pro: Pavel Svoboda (KDU-ČSL), Michaela Šojdrová (KDU-ČSL)

Proti: Jan Keller (ČSSD), Olga Sehnalová (ČSSD), Petr Ježek (Hlas), Pavel Telička (Hlas), Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), Jaromír Kohlíček (KSČM), Kateřina Konečná (KSČM), Jiří Maštálka (KSČM), Evžen Tošenovský (ODS), Jan Zahradil (ODS), Jiří Payne (Svobodní), Jiří Pospíšil (TOP 09), Jaromír Štětina (TOP 09)

Zdrželi se: Martina Dlabajová (ANO), Dita Charanzová (ANO), Miroslav Poche (ČSSD), Stanislav Polčák (STAN), Luděk Niedermayer (TOP 09)

Nezúčastnil se: Pavel Poc (ČSSD)

Následovat bude zapracování směrnice do české legislativy, zřejmě ve formě novely stávajícího autorského zákona (121/2000 Sb.), a vytvoření příslušných podzákonných norem, tedy prováděcích předpisů. Obvyklá lhůta je dvouletá, finální fáze tedy bude probíhat těsně před plánovanými parlamentními volbami v roce 2021 a může být značně poznamenána politickým bojem.

Pěkný nový svět. Anebo špatný

Podle jejích zastánců novela copy­rightu zřetelně zlepší internet. Lépe zaplacení tvůrci obsahu – novináři a umělci – budou produkovat více textů a obrázků ve vyšší kvalitě než dosud. Agregační platformy uzavřou rozumné a vyvážené smlouvy buď z jednotlivými vydavateli, anebo s jejich svazy a organizacemi (u nás se pro tento účel nabízí např. Unie vydavatelů, OSA apod.). Nenastanou žádné negativní dopady ani na individuální uživatele, ani na svobodu slova.

Odpůrci to vidí jinak. Např. Piráti na webové stránce Zachraň internet uvádějí: „Internet vznikl jako svobodné a otevřené médium, pomocí kterého může každý získávat i šířit informace, a je základem dnešní moderní společnosti. Nechceme, aby se stal pouhým obchodním nástrojem firem a zájmových skupin.“

Jak budou na novelu reagovat právě ty firmy, jejichž chování se podle ní má změnit – Google, Facebook, u nás Seznam – je velice nejasné. Prozatím reagovaly jednoznačně odmítavě. Nyní se ocitají v nové situaci a budou muset zvolit novou strategii.

Zcela jistě se budou snažit platit co nejméně. To znamená, že jednak zaujmou tvrdé vyjednávací pozice proti mediálním domům, jednak se budou snažit maximálně změkčit tvorbu konkrétních autorských zákonů v jednotlivých evropských zemích.

Novela jim však paradoxně může pomoci. Ty největší společnosti mají nejlepší zázemí k tomu, aby jejím požadavkům vyhověly. Požadavky článku 13 víceméně splňují už teď, anebo k tomu snadno mohou přejít, jejich technické zázemí na to spolehlivě stačí. U článku 11 bude jejich vyjednávací síla značná.

Hůř na tom budou menší a střední firmy. Novela copyrightu stanoví výjimky pro malé a začínající firmy, ale například Seznam se do nich nevejde; peněz na technická řešení má mnohem víc než startup, ale mnohem méně než Google. Právě takové společnosti se budou muset s požadavky novely poprat. Obavy, že novela povede k větší monopolizaci trhu, že posílí právě ty, které chce omezit v jejich dravém chování, se mohou ukázat jako velmi reálné.

Posílí také role zprostředkovatelů, tedy profesních organizací a kolektivních správců, k nimž patří právě OSA, Dilia, IFPI či unie vydavatelů. Budou přirozeným protějškem digitálních platforem při vyjednávání a budou si moci vybrat, koho z tvůrců zastupovat a koho ne.

Václav Mach, ředitel Unie vydavatelů, pro Deník N v únoru letošního roku řekl: „Předpokládám, že nárok na příspěvek z fondu financování vydavatelů budou mít pouze důvěryhodní vydavatelé, kteří projdou akreditačním procesem. Budou muset pravidelně reportovat kolektivnímu správci jednotlivé klíčové parametry (zejména audit a měření celkového nákladu, čtenosti, velikost a složení profesionálního redakčního týmu, vykazovat poměr původních a převzatých publikovaných článků, měření jejich rozsahu a kvality, případně i důvěryhodnost redaktorů atd.) Přesné parametry budou nepochybně předmětem dalších jednání…“

Vydavatelé, kteří takovým akreditačním procesem z jakéhokoli důvodu neprojdou, budou značně znevýhodněni. I to může vést k omezení konkurence na mediálním trhu. Což je jedno ze skrytých rizik novely.

Poznámka redakce: Menšinový spoluvlastník Deníku N, slovenský Denník N, je příjemcem grantů z Digital News Innovation Fund v rámci Google News Initiative. Cílem grantů je vybudování open-source systému na správu předplatného remp2020.com.

EU copyright

Svět, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější