Jsem Rus. A už mě to nebaví
Jsem z Ruska. Nekamenujte mě hned a nenadávejte mi. Jak se říká, rodiče si člověk nevybírá. Ani místo, kde se narodil. A ani já jsem neměl na výběr. Narodil jsem se tam, kde jsem se narodil. Mou vlastí je Rusko. Pardon.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
To, co se nyní děje na Ukrajině… To, co se v této zemi právě teď děje, je bolestivé. Domnívám se, že každý rozumný člověk dnes chápe, že ruská agrese je bojem zla proti dobru. Je to útok zla na dobro. Je to likvidace celé země a národa. Je to genocida!
Na sociálních sítích se setkávám s nejrůznějšími debatami. Například o ruské kultuře. V trombonech a saxofonech hudebníků zafuněl ruský vzduch. Už to zapisují do notových osnov. Již se to tiskne na plakáty: „Nesahejte na ruskou kulturu!“ Jak se říká, válka je válka, ale ruská kultura je prý něco jiného. A není třeba směšovat Dostojevského se skřety.
Víte co? Ruská kultura světu nic nedala. Nic. Přes noc se odhalila její prázdnota.
Od ruské kultury se lidé
