Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Stejně všichni zemřeli… Dětská krevní onkologie byla popelkou, vzpomíná oceněný lékař, který to zásadně změnil

"Léčba byla daleko intenzivnější, delší a náročnější. Bylo to docela dobrodružství." Jan Starý. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Léčba byla daleko intenzivnější, delší a náročnější. Bylo to docela dobrodružství.“ Jan Starý. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Cenu Neuron za celoživotní přínos vědě získal profesor Jan Starý, dlouholetý přednosta kliniky dětské hematologie a onkologie v motolské nemocnici. Díky němu se v 80. letech zásadně proměnila léčba dětských pacientů, rychle přibývalo vyléčených. A díky němu se v listopadu 1989 uskutečnila první transplantace kostní dřeně dítěti v Československu. Tehdejší pacient, který by jinak měl jen mizivou šanci, dodnes žije.

V rozhovoru se mimo jiné ptáme:

  • Jak dnes žije první dětský transplantovaný pacient?
  • Jaký byl osud druhé pacientky?
  • Jaká je dnes naděje pro dětské pacienty s nádory krve?
  • Proč byla hematoonkologie popelkou?
  • Jak moc se trápil, když musel říkat špatné zprávy?
  • Proč se dodnes umírá „na léčbu“?

Říkáváte, že děti jsou báječní pacienti. Čím to je?

Jsou. Zejména ty mladší, do deseti dvanácti let. Ony totiž neřeší, co a jak bude, žijí právě tím okamžikem. Nic nehrají, nepřehrávají, nepředstírají, jako to mohou dělat dospělí.

Ale dospívající pacienti jsou naopak věková kategorie, která není tak jednoduchá. Po všech stránkách. Dospívající jsou samostatně myslící bytosti, přemýšlejí o tom, co bude a nebude, už také vědí, že to nemusí dobře dopadnout. Jsou si vědomi i smrti.

A také už vědí, oč s nemocí přicházejí…

O řadu radostí běžného dospívání. Velkou výhodou jsou sociální sítě. Díky nim neztrácejí úplně kontakt – jako dřív, když byli nejméně na rok opravdu úplně mimo kolektiv vrstevníků. Dost to pomáhá. Ale upadají snáze do depresí. Čas letí, rok jejich života, kdy jsou vyřazeni z běžných aktivit, je strašně dlouhá doba. Jsou opakovaně v nemocnici, mají nepříjemné komplikace, jsou bez vlasů, je jim špatně, mají průjmy, záněty v ústech, často velmi nejistou prognózu…

Neslibujeme nemožné, nelžeme

Naděje na vyléčení je ale stále větší, ne?

Jistě. Obecně dnes můžeme říct, že osm z deseti pacientů se zhoubným nádorem vyléčíme. To platí obecně u onkologických onemocnění. U nejčastějšího nádoru, což je akutní lymfoblastická leukémie, je to dokonce devadesát procent. Ale těch dvacet, respektive deset procent, kdy úspěšní nejsme, je pořád hodně. Jsou to mladí lidé, kteří mají život před sebou… A bohužel u některých onkologických diagnóz, a to platí i v mém oboru, je naděje na vyléčení opravdu velmi malá.

My samozřejmě před dětmi

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Zdravotnictví

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější