Nemůžu rodičům říct, že se dítě úplně uzdraví, ale že možná jednou udrží lžičku, říká vedoucí Centra provázení
„Diagnóza bere rodičům jejich přání. Přáli si, že budou své dítě učit jezdit na kole nebo že bude chodit do školky, a když slyší, že se to nevyplní… Mrzí mě, že přijdou o všechno, co si přáli,“ říká v rozhovoru s Deníkem N vedoucí Centra provázení Všeobecné fakultní nemocnice Tereza Jeřábková. Popisuje také, jak tyto případy ovlivňují fungování rodin nebo jak se sama vyrovnává s nejtěžšími okamžiky při své práci.
Co se z rozhovoru mimo jiné dozvíte:
- Jak Centrum provázení pomáhá rodičům těžce nemocných dětí.
- Jaký dopad může mít necitlivý přístup lékaře.
- Jak vážná diagnóza doléhá na rodinu.
- Co dělá Tereza Jeřábková pro to, aby v psychicky náročné práci nevyhořela.
Podle vašich stránek poskytujete oporu rodinám s těžkým postižením dítěte, předčasně narozeným či dětem s nízkou porodní hmotností i se vzácným onemocněním. Jakým způsobem oslovujete rodiče?
Většinou nám lékař nebo někdo ze zdravotníků zavolá, ať už je to na základě vážné diagnózy, nebo když vidí člena rodiny, který si potřebuje popovídat. Může to být například plačící maminka, rodič, jehož dítě má za sebou náročné vyšetření či sdělení závažné diagnózy.
Co přesně je náplní vaší práce?
Dělí se to na tři základní složky. Velká část naší práce je krizová intervence – například když rodič pláče, má vztek nebo je v šoku, snažíme se mu pomoci zvládnout obtížnou životní situaci.
Poskytujeme také poradenství a směřování, co dělat po propuštění z nemocnice. Informujeme, na jakou instituci se rodiče mohou obrátit v místě bydliště, případně jakou léčbu mohou po konzultaci s lékaři ještě zkusit.
Třetí část je provázení, kdy jsme pro rodiče podporou, například když je proces dlouhý a dítě je každé dva týdny hospitalizované, tak je navštěvujeme, mluvíme spolu a snažíme se je přivést na jiné myšlenky. Jsme v té situaci s rodiči.
Jak pomáháte rodičům zvládnout velké emoce, když se vyrovnávají s diagnózou dítěte?
Využíváme metody a techniky z krizové intervence. Když po sdělení diagnózy lékař odejde, rodič tam zůstane sám a neví, co má dělat. Netuší, jestli
