Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Fašisty pustili k moci slabí politici, říká historik

Fašistický politický program sliboval všechno všem, říká historik Drábik. Foto: Vladimír Šimíček, Deník N
Fašistický politický program sliboval všechno všem, říká historik Drábik. Foto: Vladimír Šimíček, Deník N

Na konci října uplyne 100 let od pochodu na Řím, který vynesl k moci Benita Mussoliniho. Historik Jakub Drábik vysvětluje, jak k tomu došlo a v čem tehdejší demokratičtí politici selhali.

V rozhovoru se kromě jiného dozvíte:

  • Proč se fašismus v Itálii rozrostl během tří let?
  • Koho a čím oslovil a které instituce Mussolinimu pomohly?
  • Co je to vlastně fašismus?
  • Zda je fašismus vždy spojen s násilím.
  • A také to, jak Mussolinimu pomohli slabí a neschopní politici?

Začněme v historii, konkrétně v roce 1919. Kapitola o italském fašismu ve vaší knize Fašismus začíná malou demonstrací na náměstí v Miláně, které se zúčastnilo něco přes 100 lidí. Poslechli si projev Benita Mussoliniho. Tam se zrodil fašismus?

Sem se datuje vznik fašismu jako politického hnutí. Fašismus ale nevznikl jen tak, jen jedním Mussoliniho projevem. Filozofické a ideologické kořeny fašismu lze nalézt již v 19. století. První světová válka byla natolik silným brutálním momentem, že se ze všech těchto filozofických a ideologických směrů vyklubal fašismus jako politické hnutí. Fašismus je snad jedinou politickou ideologií, u níž je přesně stanoveno datum jejího zrodu, a to březen 1919 na Piazza San Sepolcro v Miláně.

O čem byl Mussoliniho projev?

Byla to směs slibů. Pro fašisty obecně – i dnes – je politický program něčím, co je v podstatě nezajímá. Mussolini hřímal, že musí zlikvidovat nezaměstnanost, že Itálie byla v první světové válce podvedena a že jejich vítězství bylo ve skutečnosti vítězstvím zmrzačeným neboli „vittoria mutilata“. Mluvil o tom, že k moci by se měla dostat „zákopokracie“, tedy elita, která padla v zákopech za vlast.

Řekl také další věci. Mussolini byl původně členem socialistické strany, ačkoli on sám socialistou nebyl. Možná s tím souvisí i jeho projev v Miláně, kde se zasazoval o volební právo pro ženy, což bylo na tehdejší dobu velmi pokrokové téma. Ten projev byl zkrátka směsicí všeho, co si myslel, že by mu mohlo pomoci dostat se k moci.

V roce 1919 bylo Mussolinimu 36 let a již před válkou byl členem politické strany. Jak válka změnila jeho politické myšlení, pokud vůbec?

To je složitá otázka, na kterou nemají odpověď ani Mussoliniho životopisci. V historiografii se o tom vedou spory: někteří věří, že Mussolini byl ideologicky stále fašistou a po válce to jen začal dávat otevřeně najevo. Podle jiných historiků byl zpočátku velmi pragmatický, a dokonce se stavěl proti první světové válce. Část z ní strávil ve Švýcarsku, protože zpočátku nechtěl být odveden do armády. Nakonec se přihlásil sám.

Jak došlo k tomuto obratu?

Itálie nevstoupila do první světové války s ostatními zeměmi v roce 1914, ale až v roce 1915. Původně byla spojencem pozdějších Centrálních mocností, tedy Německa nebo Rakouska-Uherska. Poté ale změnila stranu a v roce 1915 vstoupila do války na straně Dohody, tedy Velké Británie, Francie a Ruska. Mussolini byl jedním z těch, kdo v roce 1915 vstup Itálie do války podporovali.

V socialistické straně, jejímž byl členem, byl tento postoj velmi neobvyklý. Ostatní socialisté se začali ptát: „Chi paga?“ Kdo ho platí? A ukázalo se, že Mussolini byl skutečně placen

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější