Postřehy z napadeného Kyjeva: Ukrajinci už jsou jiní než 24. února, útoky vyvolávají jen hněv a odhodlání
Náš spolupracovník Radomyr Mokryk zažil ranní raketový útok v Kyjevě. Narodil se na Ukrajině a vrátil se tam z Prahy hned po únorové invazi. Trénuje v oddílech teritoriální obrany. Jeho studenti na pražském Ústavu východoevropských studií FF UK se teď musejí spokojit s distanční výukou. Dnešní nálet přečkal na žádost své manželky ve vaně, pak šel zjišťovat škody na těle i na duši ukrajinské metropole. Tělo je na tom hůř než duše, píše.
„Dnes ráno mě vzbudily výbuchy raket.“ Touto větou v posledním třičtvrtěroce na Ukrajině už nikoho neohromíš. Jenže dnes ráno se začal otřásat i náš panelák v Kyjevě. Tak jsem raději běžel do koupelny. V pondělí 10. října se Ukrajina opět stala terčem masivního ostřelování. Rakety mířily jak na hlavní město, tak i na krajská centra po celé zemi. Skoro jako 24. února. Nálada je ale dnes v hlavním městě úplně jiná než tehdy.
Na sociálních sítích se od rána rychle šířily zprávy o útocích ruských raket: Dnipro, Lvov, Kyjev, Záporoží, Chmelnyckyj… Masivní exploze v Dnipru a řízená střela v centru Kyjeva, na křižovatce Volodymyrské ulice a třídy Tarase Ševčenka, hned u hlavní budovy místní univerzity. Víc „v centru“ to asi ani být nemůže – je to stejné, jako by v Praze spadla raketa