Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Fischer: Zrovnoprávnění stejnopohlavních svazků posiluje obavy, že se bude obchodovat s dětmi

„Hrad jsem znal jako svoje boty, když jsem tam pracoval,“ říká prezidentský kandidát Fischer. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
„Hrad jsem znal jako svoje boty, když jsem tam pracoval,“ říká prezidentský kandidát Fischer. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Prezidentský kandidát Pavel Fischer si je vědom toho, že kampaň spouští se zpožděním. Dřív na to kvůli práci v Senátu a válce na Ukrajině neměl čas. „Věděl jsem, že si tím nezískám čísla v průzkumech veřejného mínění a že nikdy nemůžu být tak populární jako někteří moji spoluzávodníci,“ říká v rozhovoru s Deníkem N. Mimo jiné také popisuje, jak se staví ke sňatkům stejnopohlavních párů. „Srovnat práva, proč ne, děti ale chránit a nechat je úplně stranou. Děti nejsou na prodej,“ říká.

Na co se v rozhovoru také ptáme:

  • Kdo ho podpoří v boji o Hrad?
  • Proč s oficiálním oznámením kandidatury tak dlouho váhal?
  • V čem by byl jinou hlavou státu než Miloš Zeman?
  • Jak se staví k tématu stejnopohlavních manželství?

Proč chcete být prezidentem?

Už se na to nemůžu dívat.

Proč by vás měli lidé volit?

Protože mám co nabídnout. Mám letitou zkušenost z diplomacie, když jsem pracoval na Hradě, znal jsem ho jako svoje boty. Teď, když se na evropský kontinent vrátila válka a i v našich ulicích vidíme popletené lidi, kteří věří některým typům propagandy, musí být každá instituce na svém místě. Nejen vláda, nejen parlament, ale taky prezident. Jenže ten jede na půl plynu nebo vůbec. A já vím, že ta instituce má obrovskou sílu.

Miloš Zeman poslední dobou mlčí. Ve chvíli, kdy tato instituce chybí, je Česká republika oslabena. Instituce mají nejenom svoji literu, ale také svého ducha. A v poslední době se mi zdá, že to tady máme trochu bezduché.

Na současné hlavě státu vám tedy nejvíc vadí to, že není dostatečně vidět? V tom se chcete odlišit?

Miloš Zeman nejenže nevystupuje, on dokonce škodí, jde vstříc některým dezinformátorům nebo dezinformacím. Vždyť poslední roky šel vstříc některým hlasům, které chtěly oslabit suverenitu České republiky. Tohle jsou fauly nejen z hlediska politické kultury, ale také institucí této země. Kolikrát se Miloš Zeman ocitl na samé hraně nebo za hranou ústavy? Prezident na ni přece přísahal a podle toho se má chovat. Vzpomeňte si, že jednomu z premiérů hrozil v přímém přenosu holí. To se nesmí ani v mezilidských vztazích, natož na nejvyšší úrovni státu. Neměli bychom si na tyto věci zvykat. A pokud se tak stalo, měli bychom si říct, že to není normální.

Nebojíte se, že když budete vůči Miloši Zemanovi vystupovat příliš ostře, odradíte část potenciálních voličů? Vašemu kolegovi Miloši Vystrčilovi to během obhajující senátorské kampaně někteří zklamaní voliči vyčítali.

Miloš Zeman je kontroverzní osobou. Když se kontroverzní osoba stane hlavou státu, musíte holt jeho kroky zpochybnit. Navíc prezident není solitér, je vlastně týmový hráč, který by měl umět hrát například s vládou. Když to nefunguje, je to vidět.

Zůstaňme ještě u spolupráce s vládou. V souvislosti s prezidentskou volbou se ozývají také hlasy, že by bylo dobré, aby nově zvolený prezident byl z opačného názorového spektra než současná vláda a většina Senátu. Jinými slovy –⁠ aby prezident vyvažoval. To vy tak úplně nesplňujete.

V životě jsem nebyl v žádné politické straně. Byl jsem v diplomacii a v diplomacii se nesluší, aby měl člověk v kapse stranickou legitimaci. Tady v Senátu jsem nezařazený, nejsem členem žádného klubu. Když se podíváte na to, co dělám, co patří k mým agendám, velmi často vládu kritizuji. Teď mluvím o vládě obecně –⁠ měl jsem výhrady, i když byl premiérem Andrej Babiš.

Jsem zvyklý jít proti vládě, pokud jedná v rozporu s bezpečnostními zájmy České republiky. A zároveň když vidím, že dělá správné věci, jsem připraven ji kdykoliv podpořit. To jsem dělal za Andreje Babiše a úplně stejně to dělám za Petra Fialy.

Trojkoalice Spolu se nakonec v prezidentské volbě postavila za celkem tři kandidáty. Nemyslel jste si na to, že podpoří jenom vás?

Ne, jsem realista. Když v únoru začala válka a Rusko vstoupilo do nové fáze agrese proti Ukrajině, věděl jsem, že ze Senátu nemůžu odejít. Nemohl jsem začít s obytňákem objíždět Česko a opustit senátorskou lavici. Nemohl jsem se tvářit, že se nic neděje, a sbírat na náměstích podporu. To by mi přišlo naprosto nemístné, mám od voličů silný mandát. Věděl jsem, že si tím nezískám čísla v průzkumech veřejného mínění a že nikdy nemůžu být tak populární jako někteří moji spoluzávodníci.

Pavel Fischer

  • Český politik a diplomat. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla a také jako velvyslanec ve Francii a Monaku.
  • V roce 2018 kandidoval v prezidentských volbách, v prvním kole se se ziskem 10,23 procenta hlasů umístil na třetím místě.
  • Ve stejném roce se stal senátorem za obvod Praha 12.
  • V Senátu řídí výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Tím si vysvětlujete vládní podporu rozdělenou mezi vás, Danuši Nerudovou a Petra Pavla? Že jste zatím nebyl v boji o Hrad dost výrazný?

Samozřejmě. Když máte senátora, který dělá svoji práci a neběhá po náměstích, ten nemůže mít takovou sílu jako někdo, kdo na tom pracuje roky.

Třeba Danuše Nerudová tuto podporu komentovala slovy, že si jí váží, ale že bude nadstranickou prezidentkou a občanskou kandidátkou. Vy se vnímáte jako kandidát části vládní koalice?

Nesbírám podpisy mezi občany, prostě jsem na to neměl čas. Mezitím jsem musel jet na Ukrajinu, řešit další věci. Mám podporu v Senátu a cítím ji jako silnou. Další podpisy stále přibývají, chci je mít zprava doleva a zleva doprava. To znamená i od lidí, kteří nejsou součástí vládní koalice. Od senátorek a senátorů již nyní dobře vím, že má podpora bude rozhodně širší.

Kdo vás tedy podporuje?

Budu svoji kampaň brzy oficiálně vyhlašovat, tam svoje podporovatele určitě uvedu. Ale protože stále přibývají další, nerad bych dělal účet bez vrchního. Ale vězte, že ta jména budou silná a zajímavá.

„Kuku, tady jsem, kandidát“

Jak bude vypadat vaše prezidentská kampaň?

Nechte se překvapit. Mezi voliče jsem jezdil vždycky a jezdit budu i nyní. Nechtěl jsem jen opouštět svoji práci ve chvíli, kdy jsem měl plný stůl.

Kandidaturu jste avizoval už v roce 2018. Chápu, že jste kvůli válce na Ukrajině neměl čas objíždět náměstí, ale proč jste zájem o Hrad oficiálně neoznámil už dříve?

Podívejte se na vládu –⁠ svoji podporu dala najevo teprve teď. Zeptejte se jich, jestli to není pozdě. Některé věci jsem nechtěl oznamovat do doby, než budu mít dostatečný počet podpisů. Nyní ho mám, takže s tím jdu ven. Přišlo by mi nefér říkat: „Kuku,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Volby prezidenta ČR

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější