Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Krajní pravice zjistila, že je nejjednodušší vypadat jako konzervativci. Ve střední Evropě má jedno silné téma, říká politolog

Máme za sebou volby, kterým předcházela masivní kampaň o tom, že vláda nic nedělá a víc než o „naše lidi“ se stará o uprchlíky. Kdo na tom nejvíc vydělal? Tomio Okamura. Foto: ČTK / Ožana Jaroslav
Máme za sebou volby, kterým předcházela masivní kampaň o tom, že vláda nic nedělá a víc než o „naše lidi“ se stará o uprchlíky. Kdo na tom nejvíc vydělal? Tomio Okamura. Foto: ČTK / Ožana Jaroslav

Pojem fašismus se podle politologa Jana Charváta částečně vyprázdnil. „Není úplně legitimní označit Bratry Itálie za neofašistickou stranu, ale zároveň je velice zřetelné, že z neofašismu jednoznačně vyrůstají,“ říká odborník z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který se zabývá politickým extremismem a krajní pravicí. V rozhovoru také vysvětluje, proč je problém, že se politologům nepodařilo v českém prostředí dostatečně vysvětlit, že vedle liberalismu a socialismu existuje ještě ideologie konzervatismu.

V rozhovoru se kromě jiného dozvíte: 

  • Proč jsou Bratři Itálie označováni jako krajně pravicová strana.
  • Na jaký problém bude podle Charváta postkomunistická Evropa dlouhodobě narážet.
  • A proč PR marketéři hnutí ANO nakonec nahráli Tomiu Okamurovi.

Co se to stalo v Itálii?

V Itálii zvítězil pravicový, částečně krajně pravicový či populisticky pravicový blok, který pouze vrací do hry lidi, kteří jsou v italské politice přítomni minimálně od začátku devadesátých let. Kořeny všech těch stran a hnutí ale sahají podstatně hlouběji.

V Itálii po konci druhé světové války vznikl poměrně unikátní model. Křesťanská demokracie si totiž postupně vydobyla v italském politickém systému klíčové místo. Vedle ní stála komunistická strana Itálie, která byla skutečně mimořádně ortodoxní stalinistická strana a dokázala k sobě připoutat rovněž tamní socialistickou stranu. Takže na levici vznikl silný blok skutečně antisystémových komunistů. A na druhé straně stála Movimento Sociale Italiano (MSI) jako strana vzniklá z bývalé fašistické strany Benita Mussoliniho.

Díky tomuto velmi specifickému modelu se postupně ve všech volbách až do devadesátých let dostala k moci vždy křesťanská demokracie. A když vládne jedna strana takhle dlouho, většinou to vede k prudkému nárůstu korupce.

V devadesátých letech přišla tzv. akce čisté ruce, někdy se tomu říká také „revoluce soudců“ a celý italský systém se zhroutil – část poslanců skončila rovnou ve vězení a celé politické spektrum se kompletně vyměnilo.

I už zmíněné Movimento Sociale Italiano v této době končí svou existenci. Její předseda Gianfranco Fini na posledním sjezdu MSI stranu zruší a zároveň rovnou založí novou stranu Alleanza Nazionale, která se stane součástí pravicového bloku kolem Berlusconiho. A od ní se v roce 2009 odštěpuje radikálnější část – vítěz, o kterém se dnes v Itálii bavíme, a sice Bratři Itálie.

Proč tedy označujeme Bratry Itálie za krajně pravicovou stranu?

Zaprvé se sama verbálně i ikonograficky k odkazu MSI pořád hlásí – například používá plamen v barvách italské trikolory, což je tradiční italské fašistické označení.

Politiku, kterou bratři Itálie prosazují, jsme si dnes zvykli označovat (respektive v médiích někdy zaznívá označení) jako konzervativní nebo ultrakonzervativní.

Jde o kombinaci nacionalismu, antiimigrace, euroskepticismu. Ovšem v případě Bratrů Itálie hraje poměrně významnou roli také prvek, který už je posouvá za hranice klasického konzervatismu, a sice velice výrazný důraz na nativismus. Tedy etnický nacionalismus – představa, že součástí národa jsou pouze ti, kteří k národu patří pokrevně.

To znamená, že například Čechem jste pouze tehdy, pokud máte české rodiče a českou krev. Moderní konzervatismus, který velmi často může pracovat s nacionalismem, se nativismu většinou vyhýbá a v rámci politických věd je nativismus obvykle vnímán právě jako jedna ze součástí krajně pravicového pohledu na svět.

Jak vůbec moderní politologie pojem krajní pravice používá?

U nás v tomhle ohledu narážíme na problém postkomunistické země, která si v devadesátých letech zafixovala, že existuje pouze

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Andrej Babiš

Donald Trump

Rozhovory

Tomio Okamura a SPD

Česko, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější