Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Pokáč: Až budu dole, až to nepůjde, vrátím se k IT. Jsem šťastnej chlap. V ponožkách

"Jsem plešatej a nešikovnej a moc mi nejde balit holky, tak o tom píšu," říká Pokáč. Gabriel Kuchta, Deník N
„Jsem plešatej a nešikovnej a moc mi nejde balit holky, tak o tom píšu,“ říká Pokáč. Gabriel Kuchta, Deník N

Ajťák z ČVUT s ukulele, Jan Pokorný zvaný Pokáč, vyprodal na konci září největší „kulturák“ v Česku. Pár dní po megakoncertu v O2 areně se mu narodilo druhé dítě. „Jsem šťastnej chlap, až mi to přijde nefér vůči ostatním, kteří třeba nemají takový štěstí. Ale nespadlo to z nebe.“ V rozhovoru vzpomíná na chvíle, kdy tak „šťastnej“ nebyl.

V rozhovoru se mimo jiné ptáme:

  • Kolik metrů hodí koulí jeho žena?
  • Zbohatl po vyprodání O2 areny?
  • Proč už nechytá laso od politiků?
  • Proč nenapsal song o smrti královny?
  • Straší ho autorské krize?
  • Za co vděčí své kočce?
  • Je pleš jeho trauma?

Opravdu jste v O2 areně hrál jen v ponožkách? My jsme s dětmi byli až u stropu, tak jsme nedohlédli…

Jo. My máme takový ponožky s kočičkama jako merch. Jsou fakt super, barevný a hezký a pohodlný, nosím je i doma. Hrál jsem v nich na křtu svého prvního alba v Lucerna Music baru, pak na doposud největším koncertě ve Foru Karlín…

Já mám totiž jen jedny boty a ty mi moje Eliška do televize a na tenhle koncert zakázala. Tak jsem šel zas jen v ponožkách.

Vy máte jenom jedny boty?

Vlastně jo. Jsou v pohodě, ale prý jsou hned zaprasený a nevypadá to dobře. Říká Eliška. Ale musím přiznat, že jsem s těma ponožkama neodhadl moment, kdy se na pódiu křtilo album a všude bylo mokro od toho šampáňa. Naběhla četa tří chlapů s hadrama, drhli podlahu i moje nohy.

Povídáme si pár dní po koncertě. Ještě funguje chemie? Endorfiny?

Spíš už jen takovej příjemnej dojezd. Bezprostředně po koncertě samozřejmě velká euforka a endorfiny, ale taky úleva, že to mám za sebou a že to dobře dopadlo.

Přípravy na můj typický koncert probíhají tak, že vezmu ukulele a kytaru, vylezu na stage, zahraju pár písniček a jdu pryč. O2 areně předcházelo několik měsíců příprav a tři dny intenzivních zkoušek s kapelou. A těch lidí, co na tom dělalo!

Kolik?

Přesně netuším, ale desítky. Tvůrčí štáb, produkce, režie, desítky lidí, kteří stavěli stage. Přijde mi jako velkej úlet, že se to dělo kvůli mně. Několik dní po koncertě jsem si prohlížel fotky a koukal na videa, abych si to vrátil a kouknul na to trochu s odstupem. Protože během koncertu jsem v podstatě prožíval jen silný soustředění, abych něco nepohnojil – která přijde písnička, jestli budu hrát sám, se smyčci nebo s kapelou, který host přijde, co budu říkat… Ale bylo to fantastický, na tohle nikdy nezapomenu.

Až budu zase dole, budu vděčnej

Naše děti, což jsou vaši velcí fanoušci, se vás chtěly zeptat, jestli jste teď bohatý, když jste vyprodal O2 arenu?

Dobrá otázka. Ale bohužel nejsem.

Však už jsem jim vysvětlovala, že náklady na takový koncert musí být obrovské. Dá se nějak popsat, co to obnáší?

Nechci házet cifry, ale náklady jsou

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější