Migrace, covid, ruská agrese… Morální panika a „spravedlivé rozhořčení“ brání porozumět tomu, co se kolem nás děje
Komentář Karla Hlaváčka: Český veřejný prostor posledních let se čím dál více polarizuje: Zemanovi voliči a jeho odpůrci; Babišovi sympatizanti a ti, co ho nemohou vystát; zastánci a odpůrci hnutí Me Too; vaxeři a antivaxeři; ti, kdo podléhají „dezinformacím“, a ti, kdo sledují média hlavního proudu. V současnosti je dominantním veřejným tématem válka na Ukrajině a polarizace opět sílí: po ochabnutí prvotního silného „protiruského“ nadšení se opět ozývá „proruská“ menšina, jak bylo vidět i na demonstracích ze 3. a 28. září.
Polarizovaná scéna pak často podléhá jevu, který se v sociologii nazývá morální panikou a který poprvé analyzoval britský sociolog Stanley Cohen ve své knize Folk Devils and Moral Panics (1972). Cohen se nicméně věnoval studiu panik v relativně jednolité společnosti, kde podle něho slouží společenské integraci. Morální paniky podle Cohena představují něco jako „hon na čarodějnice“ a slouží tomu, že se společnost tváří v tvář údajnému morálnímu nebezpečí stmelí.
Dnes je situace poněkud jiná: v období polarizace se zpravidla rodí dvě vzájemně opoziční morální paniky najednou a vzniká štěpení, které má naopak dezintegrační efekty. Například ve sporu o očkování – a pomiňme nyní to, na čí straně je pravda – byli morálně zhrozeni jak tzv. vaxeři (vždyť jde o lidské životy!), tak antivaxeři (vždyť jde o svobodu!). Společnost se rozštěpila a morální panika už nepůsobila stmelujícím způsobem, ale naopak rozdělovala.
Paniky vznikají z pocitu
