Jak vystavovat klasické obrazy a nenudit? Nové výstavy v Praze a v Plzni dávají odpověď
Národní galerie Praha i Západočeská galerie v Plzni v aktuálních výstavách V kroužcích dýmu a Epocha salonů ukazují, že rekordní množství vystavených, navíc historických a notně klasických děl nemusí znamenat jen nudné přehledy známých jmen.
Národní galerie Praha otevřela ve druhé polovině září výstavu V kroužcích dýmu, která si klade za cíl zmapovat pozici umělce-kuřáka na plátnech, kresbách i v dalších uměleckých dílech, zejména těch z přelomu 19. a 20. století.
Na stejné období se zaměřuje i nová výstava Západočeské galerie v Plzni Epocha salonů, jež návštěvníkovi ukazuje moderní výstavní praxi přelomu století. Obě galerie tak nabízí nejen značné množství děl včetně zahraničních zápůjček, ale i architektonicky zábavně a zároveň citlivě zvládnuté výstavy.
Obě nově otevřené výstavy se prezentují zejména svým obšírným uměleckým záběrem a seznamy známých či povědomých jmen, která návštěvníky nalákají k prohlédnutí expozic.
Přestože minimálně některá ze jmen, jimiž se výstavní prostory ohání, určitě není radno vynechat, přináší obě výstavy až nečekanou inspiraci pro současnou výstavní tvorbu spíše okolím vystavených obrazů – totiž svým geniálním architektonickým řešením.
Do prostor expozice V kroužcích dýmu návštěvník vstupuje, aniž by zahlédl jediné umělecké dílo. Místo toho se mu
