Marilyn Monroe jako hrdinka bezútěšné pohádky o opuštěném dítěti
Film Blondýnka o Marilyn Monroe rozhodně není životopisný snímek v tradičním smyslu. Obsahuje značnou část fikce, reálnou postavu podle velké části kritiky redukuje, a možná až zneužívá. Je to ale také příklad díla neseného jasnou autorskou vizí a provedeného místy skvěle. V jiných místech ale film režiséra Andrewa Dominika dost selhává.
Při sledování filmu Blondýnka jsem několikrát upadl do stavu otupělé netečnosti a párkrát mnou zalomcoval údiv („tohle přece nemůžou myslet vážně!“). Od té doby na ten film ale pořád myslím. A můj respekt vůči němu se jaksi zpětně zvětšuje.
Respekt k tvůrci, který dokázal být skutečně bezohledný, lhostejný vůči potřebám a představám těch, na nichž v jeho světě záleží. Nesmlouvavě šel za svým, možná při tom v ledasčem selhal. Selhal ale