Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Hrál jsem basket a ragby, pracoval i studoval. Teď se raduju, když se mi podaří vynést koš

Šimon Procházka někdy proleží celé měsíce. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Šimon Procházka někdy proleží celé měsíce. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Rozhovor jsme si domluvili na dopoledne, kdy je vyšší pravděpodobnost, že třicetiletého Šimona Procházku chronický únavový syndrom neparalyzuje v posteli a bude schopen ujít pár kroků od svého bytu. Přesto to ráno vypadalo, že setkání zruší. Musel se nadopovat léky proti bolesti, aby vzdálenost několika desítek metrů ušel. V rozhovoru pro Deník N popsal, jak se jeho život ze dne na den obrátil naruby. Před třemi lety se Šimon stal chronicky unaveným člověkem, který musel skončit s prací, přerušit studia, nechat sportu a místo cestování po Mexiku se radovat, pokud se mu někdy podaří dostat se k Máchovu jezeru.

Co se z rozhovoru mimo jiné dozvíte:

  • Jak se z dynamického sportovce stane pacient s únavovým syndromem?
  • Jaký je běžný den Šimona Procházky?
  • Co pro něj dnes představuje jízda tramvají?
  • Jaké jsou největší mýty spojené s touto nemocí?
  • Proč tuto diagnózu nemají pojišťovny rády?
  • Co mají lidé s únavovým syndromem společného s lenochodem?

Scházíme se v deset dopoledne. Jak se cítíte?

Bude to znít jako klišé, ale cítím se unaveně.

Už takhle po probuzení.

Ano, už takhle od rána. On je to nekonečný proces. Člověk se budí s pocitem, jako by v noci běžel maraton nebo ho přejel vlak či kamion. Spánek nebo jakýkoli odpočinek neposkytuje tu potřebnou úlevu. Když je normální člověk unavený, řešení nalezne právě v odpočinku, ale s touto nemocí to tak prostě není.

Moje představa, že chronický únavový syndrom je nemoc, při které člověk pociťuje urputnou únavu, jíž se nezbaví tím, že by si šel odpočinout, je tedy správná?

Je to tak. Nicméně nejde jenom a pouze o únavu. Jsou tam i další symptomy. Navíc únava jako taková je součástí téměř všech onemocnění, takže člověk s chřipkou nebo člověk, který si zvrtne kotník, je taky unavený. Je to doprovodný proces a důkaz, že tělo s nemocí bojuje.

Takže se to špatně diagnostikuje. Může se stát, že jste neustále unavený a chodíte po nejrůznějších ambulancích a nikde nemohou přijít na příčinu. Přitom máte chronický únavový syndrom. Nebo ho nemáte, cítíte se unaveně, jako únavový syndrom to řešíte a k lékaři nejdete – a může vám proklouznout nějaká vážná diagnóza.

Ano, není určený žádný konkrétní biomarker, na základě kterého by lékař jasně určil, že skutečně jde o únavový syndrom. Diagnostika tedy probíhá tím stylem, že se vyloučí jiná onemocnění s obdobnými symptomy a až pak se v ideálním případě diagnostikuje chronický únavový syndrom.

V sedmadvaceti letech zažil Šimon Procházka zlom. Únavový syndrom naprosto změnil jeho život. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Jak to tedy začalo u vás?

Začalo to na přelomu jara a léta 2019. Dostal jsem úplně běžnou virovou angínu. Ta nemoc měla úplně klasický průběh, který asi zná každý. Měl jsem běžné příznaky jako čepy v krku, teplotu, zvětšené uzliny, bolesti kloubů a svalů. Ačkoli jsem nikdy na žádná onemocnění moc netrpěl, toto mě docela zasáhlo. Dostal jsem antibiotika, která se po nějakých deseti dnech musela opakovat. Když příznaky vyjma snížení teploty prakticky neodeznívaly ani po další dávce antibiotik, dostal jsem další dávku. V součtu to byly nějaké tři týdny a základní příznaky skutečně zmizely. Ovšem kromě únavy, bolesti svalů, kloubů, kostí a malátnosti. Promiňte, jak zmateně mluvím, to je taky jeden z projevů chronického únavového syndromu…

To je v pořádku, můžeme rozhovor udělat i nadvakrát.

Chronický únavový syndrom člověku narušuje kognitivní schopnosti.

Špatně se hledají slova. Ano, to je v těch hlavních příznacích.

Jsou samozřejmě různé stupně intenzity a záleží na tom, v jakém stadiu se člověk zrovna nachází. Může to být v dlouhodobějším horizontu špatné, ale většinou jsou tam výkyvy, kdy se člověk cítí chvíli lépe, pak zase hůře. Vyvíjí se to v nějaké sinusoidě. Ale v dlouhodobém horizontu je to konstantní stav.

Skončili jsme u toho, jak jste se dostal z virózy, ale byl jste unavený, malátný, měl jste bolesti. Co bylo potom?

Tento stav vlastně přetrvává dodnes.

Lékař konečně věděl, o čem mluvím

Jak jste to tehdy řešil? Jak dlouho trvalo, než vám a lékařům došlo, o co jde?

Nejdřív jsem šel samozřejmě za praktickým lékařem, který mi po těch třech týdnech léčby udělal základní sérii testů, výtěry, měření teploty, tlak a podobně. Bylo jasné, že už tam žádný prostor pro antibiotika není, a tak mě odeslal zpátky do pracovního procesu. Jenže ta únava a bolesti byly tak neutuchající, že jsem do práce nastoupit prostě nemohl. Zvládl bych tak

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Zdravotnictví

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější