Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zoufalí lidé po smrti mladé dívky ztratili zábrany, říká česká íránistka po návratu z Teheránu

Zuzana Kříhová se obává toho, že mladá íránská generace je v názoru na budoucnost své země roztříštěná. Foto: archiv
Zuzana Kříhová se obává toho, že mladá íránská generace je v názoru na budoucnost své země roztříštěná. Foto: archiv

Zuzana Kříhová vyučuje íránistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do Íránu jezdí minimálně dvakrát do roka a přijela tam i krátce před smrtí dvaadvacetileté kurdské dívky Mahsá Amíníové. Kříhová se pouličních demonstrací nesměla účastnit, aby se nestala záminkou pro tvrzení, že protirežimní protesty jsou organizovány zvenčí. Přesto má ale díky svým kontaktům možnost porovnat současné protesty s těmi dřívějšími a popsat, o co mladé íránské generaci jde. S Deníkem N mluvila hned po svém návratu z Teheránu. Tam už mezitím protesty začínají utichat.

Co se z rozhovoru mimo jiné dozvíte:

  • Proč se smrt Mahsá Amíníové stala pro Íránce emocionální rozbuškou?
  • Co se o této kurdské dívce ví?
  • Proč se Zuzana Kříhová nemohla objevit na protirežimních demonstracích?
  • Co čeká Íránce, až protesty poleví?
  • Nakolik jsou pro mladé lidi v Íránu důležitá náboženská pravidla?
  • Proč v Íránu neexistuje opozice a proč je nová generace v otázce budoucnosti nejednotná?

Před pár dny jste se vrátila z Íránu, kam jezdíte zhruba dvakrát do roka. Teď jste tam byla v době, kdy lidé v ulicích protestují kvůli mrtvé dvaadvacetileté kurdské dívce.

Popravdě, při prvních zprávách šířících se po sociálních sítích o zranění Mahsá Amíníové mě vůbec nenapadlo, kam to celé povede. Byla to ale emocionální rozbuška, kterou pak už nešlo zastavit. Předchozí protesty v roce 2019 byly úplně jiné. Vypukly kvůli extrémnímu zdražení benzinu, byly to ekonomicky motivované protesty. Lidé v Íránu jsou ale dlouhodobě nespokojení, i když už je benzin zase levný.

Pokaždé, když tam přiletíte, vidíte prohlubující se chudobu.

Ano. A je to i kvůli západním sankcím. Situace v zemi se skutečně den ode dne zhoršuje. Nicméně co se týče situace žen, už v dubnu tohoto roku začal současný prezident Ebráhím Raísí s prosazováním přísnějších restrikcí, co se týče nošení hidžábu. Hlídky mravnostní policie zpřísnily kontroly v ulicích, ženy se cítily více pod drobnohledem. Nicméně když jsem do země letěla v červnu, ještě stále se dalo v klidu cestovat, já osobně jsem nezažila žádný problém.

Co se týče hidžábu, samozřejmě jako každá žena v Íránu i já jsem musela mít pokrývku hlavy. Šátek ale mnohé ženy nosí volněji, s vyčuhujícími vlasy a do jisté míry je tolerováno i oblečení do půlky stehen či pod zadek. Takhle to nosí spousta žen, nebyla jsem výjimkou.

Jenže 13. září to bylo jinak.

Dvaadvacetiletá dívka z kurdské oblasti Íránu přijela do Teheránu, za rodinou a na výlet. Mahsá Amíníová dorazila se svým bratrem a dalšími příbuznými. Byla to obyčejná dívka, ničím nevybočovala, nikdy proti ničemu nevystupovala, nebyla aktivistka. V Teheránu procházela místem, kde hlídkovaly takzvané gašte eršád čili patroly mravnostní policie. Kontrolují, zda zejména ženy dodržují přísné normy pro oblékání. Ty mnoho žen je obchází, protože s nimi nesouhlasí, vnímají je jako vynucené. Hlídky se pohybují hlavně v místech s vyšší kumulací lidí, kde jednoduše „uloví“ více žen.

Co se podle vašich informací Mahsá stalo? Proč zemřela? Těch hypotéz je více.

Nevím, jestli jste sledovala video z detenčního střediska, kde Mahsá upadá do bezvědomí. Tam je vidět, že její hidžáb nijak nevybočoval ze standardu. Dokonce měla dlouhý černobílý kabát, žádné křiklavé barvy. Pravděpodobně jí trošku vylézaly vlasy, ale nebylo to nic extrémního. Měla volné oblečení, ne těsné, z hlediska režimu tedy nepobuřovala.

V severním Teheránu ženy často nosí oblečení na tělo, ukazují vyrýsované siluety, což ale nebyl její případ. Pro mě je tedy s podivem už jen to, že ji vůbec zadrželi, pokud tedy přejdeme samotný problematický fakt, jakým násilným způsobem je od žen vyžadováno, aby dodržovaly striktní hidžáb.

Hlídky musí každý den zachytit určitý počet dívek, aby splnily interní normy. Pak vlastně nikdo neví, co přesně se odehrálo. Zadržené dívky, se kterými věc není vyřízena na místě, jsou sváženy do detenčních středisek, kde je s nimi zahájeno řízení, volá se rodičům, dívky jsou nuceny podepsat prohlášení, dostanou záznam, což může negativně ovlivnit jejich budoucí kariéry a podobně. Zmiňuji to však hlavně kvůli časovému intervalu…

Kdy nikdo neví, co se s Mahsá dělo.

Ano. Mezi naložením do dodávky, která ji vezla do detenčního střediska, a filmovými záběry z kamer, jež máme k dispozici, uplynuly asi dvě hodiny, kdy byla ve voze. Na filmových záběrech z detence se chvíli baví s pracovnicemi detenčního střediska, najednou se chytne za hlavu a zhroutí.

Svědci, od kterých ale samozřejmě nemůžeme získat přímý komentář, protože by je to ohrožovalo, vypovídali, že předtím, než Mahsá upadla do kómatu, byla zmlácena. Včetně ran do hlavy. Měla modřiny i na nohách. S největší pravděpodobností jí v tom vozidle

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Íránská krize

Rozhovory

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější