Deník N

Důležité je zvolit si správný bok. A pak, za zvuku vycházejícího z šedesátky hrdel, je Ukrajina vaše

Cestování v plackartovém vagóně patří mezi nejlevnější v bývalém sovětském prostoru. Foto: Petra Procházková, Deník N
Cestování v plackartovém vagóně patří mezi nejlevnější v bývalém sovětském prostoru. Foto: Petra Procházková, Deník N

Plackartové vagóny jsou popřením člověka jako svébytného individua. Nesnesitelná blízkost těl cestujících z jednoho konce země na druhý však má své praktické výhody. Plackartový vagón poskytuje větší pocit kolektivní bezpečnosti než jakákoliv mezinárodní dohoda. A na Ukrajině v něm dojedete skoro až na frontovou linii.

Hlavní rozhodnutí, které musíte učinit před jízdou, je, na kterém boku strávíte noc. Tedy pokud si vyberete plackartový (název evokuje místenku, ale charakterizuje prostorové uspořádání – pozn. red.) vagón v běžném ukrajinském vlaku. Za pár hřiven se tak můžete přemísťovat křížem krážem po největší zemi v Evropě.

Volím levý.

Volím ho ještě ve chvíli, kdy stojím pevně nohama na zemi.

„Pomůžu vám,“ řekne rusky rozložitý muž s vlídnou tváří, který získal lukrativní lůžko v přízemí. Jednou rukou mne chytí za kotník pravé nohy, druhou ohne v zápěstí tak, že z ní vytvoří miniaturní židličku. Podsune mi ji pod levou část zadnice a pak mě švihem hodným cirkusového artisty vymrští směrem vzhůru, k lůžku, jež visí nad úzkou chodbičkou jako visutý most.

Ve chvíli, kdy si myslím, že už mám vyhráno, se ukáže, že to s energií vloženou do švihu přehnal. Bouchnu se hlavou o strop vagónu a v poslední chvilce se pravou rukou zachytím drátu držícího postel ve visuté pozici. Levou mám už nějaký čas zlomenou v rameni, což je pro cestování na visutých mostech zásadní kontraindikace.

Poděkuji a usměji se poněkud křečovitě, neboť teď mne kromě zraněné ruky bolí i hlava. Právě to první zranění přivedlo pána na myšlenku mi pomoct dostat se na horní lůžko, které jsme si s kolegyní fotografkou Ivou Zímovou zakoupily jen proto, že všechna spodní byla vyprodána.

„Je to gentleman,“ prohlásila kolegyně.

„Kdyby byl, přenechal by mi místo dole.“

„On se nahoru nevejde.“

Má pravdu. Horní lůžko v řadě podél oken je o něco užší než lůžka umístěná kolmo k uličce. Má něco přes 50 centimetrů a pán s objemem pasu metr by zcela určitě přečuhoval.

Přivazuji se ortézou k lanku, na kterém je zavěšena záclonka. Sebemenší cuknutí, a člověk je dole. Takto připoutána bych měla vydržet i ostřejší zatáčky. Naštěstí na trase Kyjev–Slavjansk žádné nejsou. Step, širá ukrajinská step. Pro tanky skvěle průjezdná, pěchotě neskýtá příliš možností skrýt se.

Letmo vidím, že i žena

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Ukrajina

V tomto okamžiku nejčtenější