Sylvia Plathová ožívá v novém románu Euforie. Bylo to nutné?
Jaké byly poslední nešťastné měsíce před sebevraždou básnířky Sylvie Plathové? Deníky z konce básnířčina života jsou zničené. Po stopách autorčina zoufalství se teď vydává nový román Elin Cullhedové Euforie.
Co ještě lze dnes, skoro 60 let po její smrti, zjistit o nešťastném životě jedné z nejvýznamnějších světových básnířek Sylvie Plathové? I český čtenář má k dispozici její dílo včetně nejslavnější básnické sbírky Ariel, jediného autobiografického románu Pod skleněným zvonem i obsáhlých autorčiných Deníků.
Je to snad právě básnická sbírka Ariel, vzniklá těsně před autorčinou smrtí, která může odhalit hloubku jejího zoufalství, jež 11. února 1963 vyústilo v její sebevraždu, kdy „položila místo na polštář hlavu do plynové trouby“, jak píše básník Jan Zábrana v doslovu k českému vydání básnické sbírky.
Zdánlivě už by nejspíš nebylo třeba k tomuto tragickému příběhu nic dodávat, přesto se o to mnozí dodnes snaží. Početné jsou filmové i divadelní adaptace Plathové životaběhu, v českém kontextu naposledy v inscenaci Manželka publikovaného básníka ve Studiu Hrdinů.
A teď se o další ponor do jedné nešťastné duše pokouší nový román švédské autorky, který právě v překladu Ireny Kunovské vydalo Argo.
Deníky jsem zničil
Fascinace veřejnosti příběhem Sylvie Plathové je pochopitelná. Plathová zemřela v 31 letech a zanechala po sobě nevelké, ale geniální dílo. Asi jen málo jiných děl tak zblízka ohledává niterné pocity bezmoci, zoufalství i nenávisti a asi jen málo děl to činí tak výsostně poetickou formou.
Román Euforie pokrývá léta 1961 až 1962, kdy Plathová prožívala
