Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Upsali se Ďáblu. Nacistický okultismus od Arvéda k Hitlerovi

Ďábel promlouvá. Obraz Paula Gauguina. CC BY 4.0 /rawpixel
Ďábel promlouvá. Obraz Paula Gauguina. CC BY 4.0 /rawpixel

Nedávno uvedený film Arvéd upozornil na osudový vztah totalitních režimů k okultismu. Odborná historická studie Nacismus versus okultismus v protektorátu porovnává osudy dvou českých hermetiků – Jiřího Arvéda Smíchovského a Jana Kefera – a ukazuje, že téměř nic ve filmu nebylo vymyšlené. Jak to bylo se zájmem samotného Hitlera o černou magii, pak nově rozebírá kniha Hitlerova monstra.

„Zapsal jsem se Ďáblu a musím mu sloužit,“ pronesl údajně Jiří Arvéd Smíchovský přezdívaný „malostranský ďábel“ před přítelem okultistou Pravoslavem Lexou. Jeho život byl tak barvitý, že si plným právem vysloužil nejprve životopisný román z pera Jana Poláčka, později studii Kristýny Bernardové a nyní i hraný film.

Jako první o tomto okultistovi, který sloužil nacistickému i komunistickému režimu, psal podrobněji psycholog a historik Milan Nakonečný ve své knize Novodobý český hermetismus. Nakonečný stihl ještě osobně vyzpovídat řadu osob, které se se Smíchovským dobře znaly. Pozdější texty se již musejí opírat o písemné prameny. Ty jsou sice velmi bohaté, ale jak ukazuje kniha Kristýny Bernardové, jsou zároveň získané za nepříliš důvěryhodných okolností. Na Arvéda Smíchovského je založen obsáhlý spis v Národním archivu pocházející zejména z roku 1945, kdy stanul jako jeden z nejznámějších českých kolaborantů a udavačů před soudem.

Zaznamenána byla jak výpověď Smíchovského, tak jeho blízkých, kteří s ním ovšem v té době již měli vyhrocený vztah. To se týká i zmíněného Pravoslava Lexy. Smíchovský s ním udržoval homosexuální vztah. Když byl později Lexa zatčen gestapem, pojal podezření, že jej udal právě Smíchovský. Jak před okupačními úřady, tak před československým soudem si všichni vypovídající chtěli především obhájit svobodu či život, proto je třeba brát výpovědi s rezervou, byť se historička snaží získat důkazy pokud možno z vícero zdrojů.

Čtenář se tak ocitá v křížové palbě udávání a osobních obhajob a pročítá se jimi s jistou pachutí, jakou vyvolávají i záznamy o sledovaných osobách v archivech bezpečnostních složek. Je evidentní, že Smíchovský pokračoval i jako vězeň v

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Film

Historie

Česko, Kontext N, Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější