Matematička mýdlových bublin. Abelova cena pro Karen Uhlenbeckovou
Skoro každá rodina sdílí nějaký společný motiv. Mohou to být toulavé boty, umělecké sklony, dědičné choroby, politické angažmá. Rodinu Uhlenbeckových obcházela po dvě generace Nobelova cena.
George Uhlenbeck, nizozemský fyzik, je znám jako spoluautor první použitelné teorie elektronového spinu. V roce 1925 to byl jeden z hlavních stavebních kamenů kvantové mechaniky. Jeho syn Olke je biochemik, který velkým dílem přispěl k porozumění RNA a moderní teorii dědičnosti. Oba získali mnoho poct, tu nejvyšší ne.
Na ni dosáhla až Olkeho bývalá manželka Karen Uhlenbecková. Přísně vzato, Nobelova cena to není, protože v jejím oboru se neuděluje. Ale cena Abelova, která jí byla udělena v březnu letošního roku, se pokládá za plnohodnotý ekvivalent Nobelovky pro matematiky. Srovnatelná je její prestiž i výše finanční odměny. Jen vám medaili nepřipne švédský král, ale monarcha norský. Což je většině vědců, upřímně řečeno, asi dost jedno.
Cesta sedmasedmdesátileté Karen Uhlenbeckové k nejvyšší formální poctě, jaké se matematikovi může dostat, nebyla přímočará. Doktorát získala na Michiganské univerzitě. Během další akademické kariéry se provdala za potomka evropských emigrantů.
O ženy nestojíme
Ve svých vzpomínkách (ve sborníku Journeys of Women in Science and and Engineering, No Universal Constants) Karen Uhlenbecková píše: „Když jsem po roce na MIT a dvou letech na Berkeley hledala práci, dověděla jsem se, že (na špičkových institucích) neberou ženy, že od žen se očekává, aby zůstaly doma a měly děti
