Do nastalého ticha zahrál osamělý skotský dudák. Británie dala poslední sbohem své královně
(Od našeho zvláštního zpravodaje v Londýně) „Promiňte,“ osloví mě chlapeček na Oxford Street; když se k němu pootočím, všimnu si, že jde s rodinou, ale odpojil se od ní a udělal pár kroků směrem ke mně. „Nevadí, když tudy půjdu dál?“
Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Asi mě považoval za jednoho z mnoha dobrovolníků. Ti v centru Londýna už několik dní pomáhají usměrňovat početné davy, které přijely kvůli pohřbu Alžběty II., a radí jim. Já nemám příslušnou vestu jako oni, jen stojím na kraji chodníku a natáčím dění na ulici. Nenapadne mě v té rychlosti říct na to nic jiného než „O. k.“ a on mi oznámí: „Já se jdu podívat na královnu.“ Je to docela dojemné. Řeknu mu anglicky „Jasně, hodně štěstí!“ a on doběhne rodinu a nadšeně volá na mámu: „Popřál mi hodně štěstí!“ Máma se usmívá.
Nechtěl jsem ho zklamat. Věděl jsem, že královnu
