Dnešní děti toho musí vydržet hrozně moc. Někdy potřebuje terapii v první řadě rodič, říká psycholožka
O dnešních mladých lidech se někdy mluví jako o „sněhových vločkách“, které nic nevydrží. Podle Laury Bechyňové z Národního ústavu duševního zdraví je to ale přesně naopak. „Ze své terapeutické praxe můžu říct, že rodiče občas přivedou dítě se ‚zakázkou‘, že s ním je něco špatně a máme ho ‚spravit‘. Ale terapii kolikrát potřebuje v první řadě rodič,“ upozorňuje terapeutka a výzkumnice, která na školách testuje nový vzdělávací program Všech pět pohromadě.
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
- Jak zasáhly do duševního zdraví dětí dva roky pandemie?
- Jaké množství dětí se potýká s psychickými problémy?
- Jak by mohli dospělí dětem pomoci?
- Kde vidí odbornice největší mezery v péči o duševní zdraví dětí?
- A jak výzkumníci učí děti a pedagogy pracovat se svou duševní pohodou?
Jsou dnešní dospívající křehčí než dřív?
Lidé si často neuvědomují, že dítě a dospívající jsou dva úplně jiní lidé.
Nevím, zda jsou dnešní mladí křehčí nebo méně odolní. Tento dojem může vycházet z toho, že výzvy, které je dnes potkávají, jsou jiné než dřív. Tlak médií, sociálních sítí, vývoj technologií… Doba se zrychluje a je velmi těžké na to reagovat biologickým vývojem.
Přechod z dětství do dospívání se vyznačuje významnými neurobiologickými, tělesnými, psychickými, sociálními a kognitivními změnami. Pozoruji, že puberta začíná dříve. Dnes mám v terapii děti, kterým je deset a jsou v pubertě. Je to vidět také v tom, že dívkám začíná dřív menstruace.
Poptávka po terapeutech nebo psycholozích, kteří pracují s dětmi, je obrovská. Rozumím tomu tak, že dětí, které potřebují odbornou péči, přibývá – nebo je ta potřeba najednou více vidět.
Jak to souvisí s dvěma pandemickými roky?
Pandemie mohla být pro některé stres sama o sobě, jiní se více potýkali s jejími důsledky: izolací, zavřenými školami nebo narušením běžného životního rytmu. Hlavně po druhém lockdownu se objevilo větší množství úzkostných dětí a depresivních poruch, byl i velký nárůst obsedantně kompulzivních poruch. V terapii se také více setkávám se sebepoškozováním či sebevražednými myšlenkami – i u dětí školního věku.
Holky i kluci mají poruchy
